S archeologem Luďkem Galuškou v krajině věrozvěstů

Z opevněného velkomoravského sídliště středního Pomoraví, v němž si před 14 dny připomenul deset let od jeho slavnostního otevření, jsme se pak spolu vydali po Mariánské poutní cestě a cyklostezce na staroslavný Velehrad, kde právě dnes, 4. července, začínají cyrilometodějské slavnosti. Přišli jsme spolu do poutní obce možná tím údolím, jímž dost možná kráčeli soluňští bratři Cyril a Metoděj.

Byl poutní Velehrad, v jehož historickém centru stojíme, počátek vašich prvních kroků k archeologii?

Že je Velehrad významné mariánské poutní místo, to jsem si uvědomoval už při studiu na hradišťském gymnáziu. V téže době na půdě Starého Města, toho velkomoravského Velehradu, právě probíhaly rozsáhlé archeologické vykopávky, jichž jsem se jako student účastnil. Vedl je profesor Vilém Hrubý, který byl nejen významným archeologem, objevitelem mnoha důležitých velkomoravských nálezů, ale také výborným člověkem. A s ním, vlastně mým prvním a velkým vzorem, jsem udržoval kontakt i při studiu archeologie na Komenského univerzitě v Bratislavě. On mně položil onu osudovou otázku, zda bych nechtěl pracovat v Moravském zemském muzeu a pokračovat v jeho práci. To byla obrovská motivace a velký výzva.
Jak jste na ni reagoval?

Před jednatřiceti lety jsem do Moravského zemského muzea opravdu nastoupil a dodnes v něm působím. Po smrti Viléma Hrubého jsem v roce 1986 převzal vedení archeologických výzkumů ve Staré Městě, byť to zpočátku nebylo vůbec jednoduché. Ale to by bylo na delší povídání.

Protože stojíme před velehradskou bazilikou Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, kdo byli ti soluňští bratři, které na Rostislavovu žádost poslal na Velkou Moravu byzantský císař Michael III?

Konstantin, později Cyril, a Metoděj, který jméno přijal při vstupu do kláštera, původně se asi jmenoval Michael, byli bratři, kteří se narodili do rodiny významného byzantského úředníka v Soluni. Konstantin byl posledním dítětem, Metoděj byl prvním, nejstarším ze sedmi sourozenců. Od Konstantina byl asi o dvanáct let starší. Když Metoděj vystudoval práva v Konstantinopoli, což je dnešní Instanbul, byl stratégem v provincii na severu Byzance. Po deseti letech ale odešel do kláštera v Malé Asii, kde se stal opatem. Konstantin byl od dětství velice nadaný a chtivý vzdělání.
Proč právě na Konstantina a Metoděje padla volba, aby

šli na Velkou Moravu? Co o ní a o Slovanech vůbec věděli?

Jedním z důvodů bylo, že oba soluňští bratři těsně před odchodem na Moravu vedli diplomaticko-náboženskou výpravu k Chazarům. Kromě toho, sám Konstantin již dříve absolvoval podobou cestu k Arabům. Hlavou „moravské" misie byl Konstantin, právně vzdělaný Metoděj mu takzvaně kryl záda. Navíc oba Soluňané v jinošském věku žili v enklávě slovanského obyvatelstva, a proto jim jejich jazyk nebyl cizí. O Slovanech tedy toho věděli mnoho, protože mezi nimi vyrůstali.

Co pro nás sv. Cyril a Metoděj dnes znamenají?

Jsou to velké osobnosti, stojící na samém začátku historie českého národa, českých a moravských dějin. Je jen málo osobností z období raného středověku, o nichž toho víme tolik, jako právě o nich. Vždyť velký papež Jan Pavel II. je prohlásil za spolupatrony Evropy. Po jejich příchodu vzniklo na našem území první arcibiskupství a byli to oni, kdo stáli na samém počátku kultury a vzdělanosti nejen Moravanů, ale i středoevropských Slovanů. A neudělali jen to, co museli. Šli mnohem hlouběji. Vlastně stáli i u základů právního státu, protože přeložili pro moravská knížata Nomokánon a Zákon sjudnyj ljudem. Některé jejich části se u nás užívaly, jiné ne.

Z čeho vytvořil Konstantin písmo zvané hlaholice a staroslověnský ja­zyk?

Za základ jazyka vzal Konstantin dialekt, jímž mluvili Slované právě v okolí řecké Soluně. Výrazně jej ale upravil. Na Moravě do něj ještě zapracoval místní vžité slovanské náboženské výrazy, přeložené již dříve z latiny a starohornoněmčiny. Pro tento jazyk, staroslověnštinu, vymyslel písmo – hlaholici, jejíž abeceda obsahovala třicet šest nových znaků, při jejichž tvorbě vyšel z řecké minuskuly, kterou ještě obohatil o další prvky. Kupříkladu o kroužky a trojúhelníčky.

Konstantin s Metodějem přišli na Moravu na podzim roku 863. Jak se na ni dostali?

Domníváme se, že z Konstantinopole nastoupili na starověkou cestu zvanou via Egnatia, která je přes Soluň dovedla na pobřeží Jaderského moře. Odtud, z Dirhachionu, se přeplavili lodí do severoitalské Aquileie, kde se napojili na starou Jantarovou stezku. Po ní obešli Alpy východním směrem, dostali se k soutoku Moravy a Dunaje, kde konečně
vstoupili na území Rostislavova knížectví Moravanů. Soluňští bratři přišli podle mého mínění na hradisko, které dnes nese název Valy u Mikulčic, zřejmě sídlo knížete Rostislava, kde již stála bazilika. Podle mého mínění to byla hlavní svatyně archipresbytera pasovského biskupa, jenž před svým vyhnáním z Moravy působil jako hlavní představitel latinského kléru, působícího u Moravanů ještě před příchodem Konstantina a Metoděje.

Kdy skončili soluňští bratři působení na Velké Moravě?

V roce 867 odcházejí bratři se svými žáky z Moravy do Blatnohradu, dnes u maďarské obce Zalavár nedaleko Balatonu, a poté přes Benátky do Říma. Tam se jejich dílu a liturgii ve staroslověnštině dostalo posvěcení i uznání od papeže Hadriána II. Byli tam také vysvěceni jejich žáci a také sám Metoděj, který se stal knězem. V únoru roku 869 však Konstantin Filozof, který těsně před tím vstoupil do některého z řeckých klášterů a přijal řeholní jméno Cyril, v Římě umírá a je zde pohřben. Metoděj se posléze stává papežským legátem pro slovanské země a v roce 880 nakonec i arcibiskupem „svaté církve moravské". To však je již další kapitola raných církevních dějin Moravy, potažmo křesťanství ve středoevropském prostoru.

Režisér Petr Nikolaev natočil film o životě a díle soluňských bratří Cyrilu a Metodějovi. Jde podle vás o ojedinělý projekt svého druhu v Česku?

Podle mého názoru vznikl vskutku ojedinělý projekt, který v dějinách českých a potažmo moravských nemá obdoby, protože se zabývá jejich nejstarším obdobím. Možná u nás máme různé historické snímky, třeba ze středověkých nebo novodobých dějin, ale z tak hluboké historie, která zachycuje osudy dvou nejvýznamnějších historických postav nejranějších dějin českého národa, tedy Cyrila a Metoděje, tak takových tu opravdu moc nebylo a není. Myslím si, že díky všem tvůrcům filmu tady vznikl velice dobrý filmový počin, a to jak po stránce edukačně vzdělávací, tak i po stránce pocitové.

Domníváte se, že nebýt 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, film o byzantských bratřích by se netočil?

Nebýt zmíněného výročí, asi by se takto rozsáhlý film skutečně nenatáčel. Jsem proto rád, že díky němu, ale i dalším aktivitám, třeba výstavám, přednáškám, televizním a rozhlasovým relacím, mohla se veřejnost s životními osudy a dílem sv. Cyrila a Metoděje seznámit daleko podrobněji, než tomu bylo doposud.