„Převážně jsou to matky. Vím třeba o dvou ženách, které se s potomky odstěhovaly ze západních Čech až sem jen proto, aby otcům co nejvíc ztížily přístup k dětem,“ podotkl soudce Okresního soudu ve Zlíně.

S podobným problémem se prý potýká také Vít Naňák z Vysokého Pole na Zlínsku. „Po rozvodu jsem dostal do péče syna a exmanželka zase dceru. Tu jsem neviděl už rok a půl, protože to bývalá žena nedovolí, ani mi nezvedá telefon,“ tvrdí otec.

Požádal proto o svěření šestileté Markéty,která nyní žije s matkou v Ostravě, do své péče. Jeho bývalá partnerka, Markéta Naňáková starší, se nechtěla vyjadřovat. „Nevím, proč bych o tom s vámi měla mluvit,“ řekla jen. Spor rodičů bude muset vyřešit ostravský soud. Že soud rozdělí sourozence, není podle Josefa Holcmana příliš časté. „Přistupuje se k tomu pouze výjimečně, pokud má například syn výrazně silnou vazbu na otce a dcera zase na matku,“ uvedl. „Neudělali bychom to ale jen proto, že každý z rodičů chce mít aspoň jedno dítě ve své péči,“zdůraznil.

Odloučení od rodiče, bratra či sestry může podle psychologů vést k depresím, poruchám soustředění nebo ubližování sobě a ostatním. „Proto je důležité, aby spolu sourozenci mohli zůstat v dobrém kontaktu i po rozvodu. Sourozenecká podpora může pomoci zmírnit negativní dopady rozdělení rodiny,“vysvětlovala psycholožka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy ve Zlíně Daniela Holoubková. Lidé, kteří expartnerovi nechtějí zprostředkovat styk s dítětem, také mohou být potrestáni. „Prvním krokem je uložení pokuty.

Tím většinou blokování přístupu k potomkům končí, protože sáhnout někomu na peníze prostě zabírá,“ trpce se pousmál soudce Holcman. Jisté množství takovýchto rozepří mezi bývalými manžely však může pokračovat dál. „Mohou se proti všem rozhodnutím odvolávat. Pak spory o styk s dětmi trvají i pět až osm let,“ sdělil s tím, že se ale jedná o minimum případů. V současné době řeší dvě podobné rodinné kauzy.

Za řadou rozvodů a následných bojů o děti podle něj stojí především intolerance. „Lidé často nejsou schopni se domluvit a přijmout, že pravdu může mít i ten druhý,“ míní Holcman.