Řeč je o Petru Vladovičovi, který své názory a pocity prozradil těsně po obřadu exkluzivně Slováckému deníku.

Vy nepocházíte z katolické rodiny, kde by se víra praktikovala například každodenní návštěvou mší svatých. Jak se tedy stalo, že jste se rozhodl nechat pokřtít?

Je to něco, co člověk musí cítit u srdce. Těžko to lze vyjádřit slovy, navíc jsem jedináček, žiji pouze s maminkou a ta mě jako i v řadě jiných životních rozhodnutí podpořila, což mé rozhodování usnadnilo.

Jaký názor jste si na křesťanství vytvořil, co o něm soudíte?

Jsem přesvědčený o tom, že křesťanství bude nabývat na síle. Jeho vliv se musí ve světě zvyšovat. Pokud ne, tak růžové vyhlídky pro lidstvo do budoucna nevidím.

Myslíte si tedy, že lidská civilizace nemá jinou volbu k přežití než striktní dodržování desatera?

Potvrzuje se nám, že na světě se žije lépe a nekomplikovaněji právě tehdy, když se lidé snaží ono desatero dodržovat. Pro budoucí existenci lidského druhu na této planetě je to jediná možnost.

Slavkov, kde starostujete, ale příliš katolicky orientovaný není, jak jste připraven na případné negativní reakce spoluobčanů nekatolíků?

Negativní reakce je samozřejmě nutné očekávat, s něčím takovým jsem pochopitelně počítal, ale nezaskočilo mě to. Každý by se měl v první řadě zamýšlet sám nad sebou, než se rozhodne hodnotit kohokoliv jiného. Já si z narážek na toto téma nic nedělám. Ve své podstatě jde o velmi osobní a soukromou záležitost každého jednotlivce. Není dobré, když se víc staráme o druhé než o sebe samotné.

Existuje někdo, kdo vás při rozhodování nechat se pokřtít morálně formoval?

Určitě to byl můj dědeček, který zemřel v minulém roce a který mi moc chybí, i proto, že jsem s ním prožil většinu svého dosavadního života. On měl hlavní vliv na moje názorové profilování. Vyrůstal jsem v jeho blízkosti a často jsme diskutovali o spoustě věcí. Lituju toho, že jsem jej ne ve všem poslechl. O mém rozhodnutí nechat se pokřtít nevěděl, ale určitě by mi to schválil.

Jak dlouho trvala vaše praktická příprava na křest a co vám dala?

Absolvoval jsem zhruba tříměsíční přípravu u pátera Ladislava Šviráka a musím přiznat, že mě obohatila nejen duchovně. Rozšířil jsem si tak vědomosti dějepisecké i historiologické, a to nejen v souvislosti s biblí a křesťanstvím, ale i obecně. Potvrdilo se mi, že onen výrok „Vím, že nic nevím“ je aktuální i dnes.

Máte pocit, že je lepší přijmout křest v dospělosti, po vlastní zralé úvaze, než aby tak za eventuálního katolíka činili jeho rodiče a kmotrové nedlouho po jeho narození?

Kdy se nechat pokřtít, to je velmi diskutabilní. Záleží to jednak na samotných rodičích a později na tom dotyčném, jak se v budoucnu rozhodne. V každém případě jde ale vždycky o velmi individuální záležitost. Musíme být vděčni za svobodu, za to, že si můžeme vybrat, za právo volby. Já jsem této životní výsady využil a dobrovolně jsem si zvolil směr. Koneckonců je to naprosto v rovnováze s názory, které dlouhodobě zastávám.

Související článek:

Nejmladší starosta v republice se nechal pokřtít