Devětačtyřicetiletý automobilový jezdec podlehl v sobotu 25. srpna večer při převozu do zlínské nemocnice těžkým zraněním, která utrpěl v závodě Barum rally.

,,Před chvílí u nás byla jeho manželka. Domlouvali jsme některé detaily kolem pohřbu v pátek 31. srpna,“ říká Charvát a ukazuje na kytici žlutých gerber, které budou zdobit závodníkův katafalk. Kocmanova žena Yveta jako by ale stále nemohla uvěřit, že jejich dcera Romana bude zbytek života prožívat bez milovaného otce.

Manželky většinou mívají zlé tušení, když se má něco velmi zlého přihodit rodině. Jak jste usínala několik dní před startem rallye?

Ještě před začátkem osudné rally jel manžel jako navigátor s nezkušenou řidičkou na menší soutěži, a už tehdy jsem měla sevřené hrdlo. Varovala jsem ho: „Luďku, neblázni, ta holka toho moc neumí. Něco se může stát.“ Jenže on si nedal říct. Miloval auta, rychlost, atmosféru závodů. Proto nakonec i přijal nabídku od Pavla Karlíka, aby spolu nastoupili do rallye ve Zlíně. Já jsem vůbec byla proti jeho závodění. Luděk byl ale tvrdohlavý a vždy si prosadil svou. Byl ale opravdu dobrý řidič. Několikrát nám zachránil život.

Takže si nevyčítáte, že jste mu v kariéře nedokázala zabránit?

Co jsem měla dělat? Někteří mu říkali, že už je na riskování dost starý, ale auta pro něj byla vším. Víte, já se na to dívám z jiného pohledu. Pracuji jako laborantka na interní hemato-onkologické klinice v Brně a dobře vím, jakou cenu má život… Raději jsem s ním na závody nejezdila. Byl to zřejmě Luďkův osud. Myslím, že na něj i věřil. Podívejte se kolem, co četl za knihy. Kontakty s věčností a tak.

Co měl váš manžel rád?

Kromě závodění miloval kočky, knihy a hudební skupinu Kabát. Mnohdy jsem litovala sousedy, jak musí trpět, když u nás drnčela okna. Pořád je poslouchal, ale bohužel nikdy nebyl na jejich koncertu. Luděk byl velmi všestranný člověk a poměrně často střídal zaměstnání. Neměl rád nudu. Pracoval jako řidič, technik a jeden čas i podnikal. Poslední dva měsíce byl ale nezaměstnaný, protože potřeboval čas na závody.

Vzpomenete si ještě, jak jste se seznámili?

To už je strašně dávno… Milovala jsem ho pro jeho veselou a upřímnou povahu. Kvůli závodům byl sice často z domova, ale vždy se nám to snažil vynahradit nějakým milým dárkem. Nebyly to drahé dárky, my jsme nikdy moc peněz neměli, ale i drobnosti přece dokáží potěšit. Když vám vyprávím o dárcích, tak mě napadla taková paralela. Babička mu dala nádherné hodiny, kukačky. Přestaly jít jen pár chvil poté, co Luděk zemřel… Nevím, jak si to mám vysvětlit.

Přečtěte si také:

Šéf Barumky: Nepřerušit závod po tragickém úmrtí bylo správné

Spolujezdec zahynul po nárazu do stromu

Barum rally ve Zlíně