Jaký byl váš pobyt a cesta do Macaa?

Cesta do Macaa byla dlouhá. Nejprve do Vídně na letiště, pak letadlem přes Abu Dabi a Taipei do Hongkongu a odtud lodí do Macaa. Celkem je to asi 24 hodin z Babic do Macaa. Pobyt byl téměř bezproblémový. Počasí sice tropické, pro nás nezvyklé, ale i to se dalo zvládnout. Festival byl skvěle organizačně zajištěn, publikum nadšené a lidé velmi milí.

Jak byste hodnotila vaše vystoupení v porovnání s ostatními soubory?

To se nedá srovnat. Každý soubor byl zajímavý a od jiných odlišný. Publikum bylo opravdu nakloněné všem souborům téměř se stejným nadšením. Nás moc potěšilo, když publikum začalo tleskat i do našich čísel. Nebývá totiž moc zvykem, že Číňané tleskají i během vystoupení. Většinou projeví své nadšení až po každém vystoupení krátkým, ale velmi úderným potleskem. Takže to bylo pro nás takovým malým zadostiučiněním.

Uskutečnilo se také nějaké společné vystoupení všech účinkujících?

Ano, uskutečnilo. Tři naši nejmladší tanečníci, Martina Vranková, Mariana Hrdinová, Adam Úředníček, se zúčastnili mimořádných zkoušek, aby se s ostatními „vyvolenými“ ze všech souborů naučili společné choreografie pro zahajovací a závěrečné představení. Na posledním vystoupení se pak na závěr pořadu sešly všechny soubory na jevišti a rozloučily se tak s publikem a festivalem.

Načerpali jste v Macau nové zkušenosti a odvezli si domů zážitky, je to tak?

Nové zkušenosti jsme určitě načerpali a zážitků byla spousta – masáže, jídlo, luxusní kasina, atmosféra Macaa, výlet do Hongkongu na Buddhu a jiné. Ale který byl ten nejsilnější, těžko říct. Já jsem byla v Macau už počtvrté, takže se určitě moje zážitky budou lišit od zážitků souboru a muziky. Z mého pohledu celý tento zájezd byl jeden velký zážitek.

Jak se v cizině líbilo vaše taneční vystoupení v krojích a s tradičními lidovými písněmi? Kolik vystoupení jste během festivalu absolvovali?

Celkem jsme měli dvě vystoupení, pak i několik krátkých vystoupení během průvodu městem. Byli jsme úplně jiní než ostatní. Přestože tam byl i soubor z Polska, naše kroje a tance byly vždy úplně jiné a osobité. Zajímaví jsme pro diváky byli také díky živé hudbě. Většina skupin tancovalo na playback. A když kluci z cimbálové muziky Stani Gabriela ještě začali zpívat, tak to mělo opravdu sílu.

Můžete tento festival srovnat s jinými, na kterých jste s vaším souborem již vystupovali? Čím je tento Mezinárodní taneční festival mládeže výjimečný?

Výjimečný je svou destinací, skvělou organizací, dobrým finančním zázemím a samotnou náplní festivalového programu. Co má tento festival společného s jinými, je jistě setkávání kultur z nejrůznějších koutů světa, například z Nového Zélandu, USA, Srí Lanky, Filipín, Estonska, Polska, Velké Británie, Koreje a podobně. K tomu patří i vzájemné poznávání se prostřednictvím tance a hudby.

Budete čerpat inspiraci pro vaše další vystoupení od ostatních souborů, které jste zhlédli na festivalu? Je stále co zlepšovat?

Pořád je potřeba něco zlepšovat. Inspiraci jsem sice nějakou získala, ale nevím, jestli se nám to bude do našich čísel zrovna hodit.

Navštívili jste také workshopy, kde jste se mohli naučit tancům jiných zemí?

Ano. Sami jsme měli vlastní workshop. Hodinu a půl jsme vyučovali tance a taneční hry z regionu uherskohradišťského Dolňácka. Soukromé hodiny si pak vzaly tanečnice z Nového Zélandu, kterým se moc líbil Tanec za mašličku a chtěly se ho naučit. Sami jsme se zúčastnili několika workshopů, patřil sem Nový Zéland – tance z Polynésie, Srí Lanka, Estonsko – tradiční tance, USA – havajské tance, Velká Británie – street dance. K tomu lze jen dodat, že to byla velmi dobrá zkušenost.

Co vás osobně na festivalu nejvíce zaujalo a nejvíce se líbilo?

Téměř vše – průvod, závěrečné vystoupení, setkání s českým vicekonzulem René Zeleným, ubytování, zahajovací party, družba se soubory a mnoho dalších věcí.

Zúčastníte se také dalšího ročníku tohoto festivalu?

Bohužel ne. Tento festival se pořádá jednou za dva roky a pořadatel vždy hledá nové soubory. Ale snad jsme trošku prošlapali cestičku pro jiné soubory z České republiky. Každopádně jsme rádi, že jsme mohli jet letos. A za to patří velký dík Zlínskému kraji, Ministerstvu kultury ČR, obci Babice a dalším sponzorům, a to za finanční podporu tohoto zájezdu.

Sandra Vasková

Související článek:

Primáš Gabriel: Čínu jsem vnímal všemi smysly