Ale na konci jsem byl smutný. Ne snad proto, že Božena Němcová zemřela, to bylo jasné, ale proto, že jsem si uvědomil jednu věc - film o ní chtěla třicet let natočit jiná velká osobnost - Věra Chytilová. Měl se jmenovat Tvář naděje a byl by tak trochu i o ní. O silné ženě, o umělkyni, o personě, která musela vzdorovat mužům a neměla to v životě snadné.

„Muži nás pořád válcují a dělají to blbě, to jste celí vy,“ řekla před lety v jednom rozhovoru novináři, který jej s ní vedl.

Vím, že Věra Chytilová byla ochotna udělat první poslední, aby její film vznikl. Mnohokrát přepracovávala scénář, který byl nakonec podle těch, kteří jej četli, naprosto vynikající. Několikrát už málem začala točit a vždycky z toho nakonec sešlo. To, že film Tvář naděje nikdy nenatočila, mě mrzí. Byl by to velký snímek, takový, jaké ty vysněné filmy bývají. S paní režisérkou Chytilovou jsem se potkal dvakrát, když se byla podívat na dvojici mých školních představení. Pokaždé byla vtipná, rázná, silná. Silná žena, která věděla, co chce, a nebála se to říct. Stejně jako obdivovaná spisovatelka.

Přemýšleli jste někdy nad tím, co všechny silné ženy, ať už to byla Božena Němcová, Věra Chytilová, ale třeba i Milada Horáková, Věra Čáslavská a další, spojuje? Co musely v životě zvládnout, aby si prosadily své? A jak na ně reagovalo okolí? Pokud vás podobné otázky někdy napadly, tak najdeme společnou řeč.

O silných českých ženách jsem si totiž povídal na mé rozhlasové pohovce a dvě z nich jsem si na ni pozval. První byla dáma pevných zásad, která se tématu neohrožených žen sama věnuje a natočila o něm spoustu filmů, legendární dokumentaristka Olga Sommerová. Mimochodem víte, že je velkou obdivovatelkou Boženy Němcové a má doma sbírku několika desítek vydání knihy Babička? A druhým hostem byla silná žena tady od nás, paní Zdena Wasserbauerová, která přivedla stovky lidí do registru dárců kostní dřeně a díky ní má teď mnoho pacientů nemocných leukémií naději na život. Pokud si chcete naše rozhovory poslechnout, najdete je na webu Českého rozhlasu Zlín. Stály zato.

Josef Kubáník