Princip celé hodiny je jednoduchý. Vymyslím si téma, napíšu o něm fejeton a pak si pozvu hosty, kteří k němu mají co říct. „Nebudeš chodit ke kováříčkům, ale rovnou ke kovářům. Budeš mít pořad a v něm ty nejlepší,” řekla mi Markéta a jako prvního domluvila rovnou generálního ředitele Českého rozhlasu René Zavorala. Uf.

Ale tím to opravdu teprve začalo. Díky mému přátelství se spoustou známých i neznámých osobností vznikly Pohovky, ke kterým se pořád rád vracím. Třeba ta s dcerou Květy Fialové Zuzanou Hášovou. Tak dojemné povídání mi dodnes vhání slzy do očí. A nejenom mně. Naše vzpomínání na rodiče paní Zuzany bylo natolik úspěšné, že na sociálních sítích oslovilo přes čtvrt milionu lidí. A na něj se navázala další.

„Rozhovory nedávám, promiňte,” řekla naší rozhlasové produkční Hance, která hosty oslovuje, Zuzana Bydžovská.

„A mohla bych vám poslat to, co pan Kubáník už natočil, abyste se rozhodla? Třeba s paní Hášovou, s paní Stašovou, nebo paní Janžurovou?” zkusila Hanka poslední pokus.

„Ten první by mě zajímal,” odpověděla paní Bydžovská a slíbila, že se ozve. Volala hned ten den večer, že udělá výjimku a s rozhovorem souhlasí. Díky tomu vznikl další, na který budu dlouho vzpomínat.

Ale neměl jsem jen na růžích ustláno. Stalo se, že jsem měl domluvený živý rozhovor s herečkou a zpěvačkou Ivou Pazderkovou přímo do vysílání a pět minut před začátkem jsem zjistil, že Iva má vypnutý telefon. Co teď? Takové manévry bych vám nepřál zažít. Kdo měl ruce, nohy, hlavu a telefon, ten něco zařizoval a já jsem ve stavu, který se blížil mrtvici, ve vysílání předstíral, že je všechno v nejlepším pořádku.

Tuto sobotu na ty „nej” pořady zavzpomínám. Těšte se nejenom na zmiňovanou Zuzanu Hášovou a infarktovou situací s Ivou Pazderkovou, ale také na Jana Přeučila, moji kolegyni ze Slováckého divadla Petru Staňkovou a na Ondřeje Kepku, kterého znáte jako Honzíka z televizního seriálu Arabela. Začínáme v sobotu v 15.00 na vlnách Českého rozhlasu Zlín.

Josef Kubáník