Prý se na mě sugestivně zadívala a řekla: „Ten kluk bude špatně vidět.”

Maminka to dodnes vnímá jako potvrzení nadpřirozených schopností paní Irmy, já jí ale pořád opakuju: „Mami, měl jsem ofinu skoro až k nosu, to není těžké odhadnout, že když to tak půjde dál, uvidím za chvilku pendrek.”

I stalo se. Za pár let jsem skutečně začal hůře vidět a od druhé třídy nosím brýle. Strašně jsem se za ně nejdřív styděl a vždycky jsem je hned, co jsem zmizel ze zorného úhlu maminky, strčil do kapsy, protože k dostání byly jen ty, co nosil Gustáv Husák, a ty dětem fakt neslušely.

Špatný zrak se samozřejmě zhoršoval a všimla si toho i má tehdejší učitelka houslí paní Stránská.

„Nepotřebuješ brýle?” zeptala se mě jednou během hodiny, když jsem mžoural do not a pletl si E a G.

„Nepotřebuju, vidím dobře,” snažil jsem se přesvědčit paní učitelku, ta se ale nenechala odbýt a pozvala na další hodinu i maminku.

A pak to nastalo. Já jsem zase mžoural, maminka byla nesvá z toho, že nemám brýle na nose a paní učitelka krčila rameny jako že: „Tak to vidíte, nic nevidí.”

Až to maminka nevydržela a zeptala se: „Jožinku a kde máš brýle?” To spustilo kalamitu.

Začal jsem usedavě plakat jednak z toho, že jsem byl přistižen při podvodu, také proto, že nic nevidím a zároveň i kvůli tomu, že v brýlích vypadám jak generální tajemník UV KSČ.

Maminka i učitelka mě jedna přes druhou utěšovaly, plačící chlapeček není nic, co by kohokoliv těšilo a pamatuji si, jak jedna z nich volala:

„Podívej se na Naďu Urbánkovou. Ta nosí brýle a jaká je to umělkyně!”

A já jsem plakal ještě víc, protože jak se mám na paní Urbánkovou asi tak podívat, když nic nevidím?

Máte taky příběhy o očích, brýlích, čtení či mrkání?

Navrhuji probrat je na mé rozhlasové pohovce. Prvním hostem bude oční lékařka a prvotřídní operatérka očí Petra Uhlářová a druhou dámou pak zmiňovaná zpěvačka a milovnice brýlí Naďa Urbánková.

Třeba nám prozradí, kam na ty slušivé modely před léty chodila.

Těším se na vtipné i chytré vyprávění, protože jak říká mongolské přísloví: „Oko vidí daleko, ale rozum ještě dál.” Začínáme v sobotu po 15.00 hodině na vlnách Českého rozhlasu Zlín.

Josef Kubáník