Sám jsem se s panem Somrem potkal coby moderátor Letní filmové školy. Přišel jsem se mu před předáváním výroční ceny, kterou dostal za celoživotní dílo, představit a můj oblíbený herec mě zaskočil: „Já vás znám z vyprávění Květy,“ usmíval se. A tak jsme se dali do řeči a mluvili jsme o divadle, o společných známých, o zajímavých filmech.

Když už nás pak volali na jeviště, protože se slavnost blížila, podal jsem panu Somrovi katalog tehdejšího ročníku filmového festivalu a požádal jej o podpis.

„Prosím vás, to je tak hloupé, že se budu podepisovat kolegovi,“ nechtělo se mu do toho. Chvíli jsem jej přemlouval, a tak potom vzal do ruky připravené pero, já jsem nalistoval úvodní, úplně prázdnou stránku a čekal jsem, že se doprostřed pan Somr podepíše. On místo toho jen tak tiše vzdechl, stránku pohladil a svůj podpis vtěsnal do pravého dolního rohu. Asi aby nepřekážel.

Když ceremonie plná fotografů, televizních štábů a novinářů skončila a představitel výpravčího Hubičky z Ostře sledovaných vlaků, ředitele Pekaře z Nemocnice na kraji města, profesora Ječmena z filmů o Básnících a dalších postav pak dorazil zase do zákulisí, aby si na chvíli odpočinul, přišla za ním slečna z produkce.

„Pane Somře, můžeme vás pozvat jako laureáta ceny na slavnostní večeři?“ “Na večeři?“ neskrýval překvapení pan Somr. „A proč? Já jsem si v Praze namazal chleba a ještě jsem jej nestihl sníst, mně to bude stačit. Děkuji,“ odzbrojil nás všechny. A tak jsme tam jen tak stáli a nestačili se divit, kolik slušnosti, lidství a obyčejnosti v sobě tento velký herec má.

Pan Josef Somr zítra oslaví narozeniny a já jsem jej chtěl pozvat na moji rozhlasovou pohovku a popřát mu k nim. Měl jsem v plánu našlapovat po špičkách, abych jej nevyplašil, ale nevyjde to. Pan Somr se omluvil, že už rozhovory neposkytuje, protože prý: „starý člověk, který kdysi cosi před lety zahrál, už nikoho nezajímá.” Ale vím, že nás bude v sobotu poslouchat, a tak mu s mými hosty vystrojíme k sedmaosmdesátinám oslavu důstojnou, ale neokázalou.

Popřeje mu k nim režisér Aleš Vrzák, se kterým se pan Somr mnohokrát potkal u mikrofonu Českého rozhlasu a přivítám i moji kolegyni ze Slováckého divadla Petru Staňkovou. Možná budete překvapení, co má s oblíbeným hercem společného. Začínáme v sobotu v 15.00 na vlnách Českého rozhlasu Zlín.