Nastalo dlouhé ticho, Izák se začal ošívat a pak mu to nedalo.

„Dobře slibuji, ale chci, abys věděla, že budu mít zkažený celý den.”

Tohle je jedna z anekdot, které jsem se v poslední době upřímně zasmál. Pobavila vás taky? A co vás na ní vlastně rozesmálo? Před lety totiž proběhl na jedné britské univerzitě výzkum, který zjistil pozoruhodnou věc. Když deseti lidem řeknete vtip a deset lidí se mu zasměje, otázkami, co přesně je pobavilo, zjistíte, že každý se smál něčemu jinému.

Někdo způsobu vyprávění, jiný poentě, další si vybavil něco z vlastního života. Důležité ale je, že jsme rozpoznali ten pocit, který vlastně nejde moc popsat. Humor.

Vysokoškolský profesor a psychholog Jiří Šípek říká, že humor nám pomáhá nahlédnout na situace z odstupu a vidět je odlehčeněji.

„Když řeknete vtip v kontextu, ve kterém je úcta, ohled a humatita a publikum je naladěno stejně jako vy, tak se můžete smát čemukoliv,” říká pan profesor.

Humor ale může být i formou obrany. Také jste si všimli lidí, kteří se pořád smějí? Možná se jen bojí toho, co sami v sobě zažívají, a tak se chichotají, aby to celé vypadalo, že jsou nad věcí.

Už dávné arabské přísloví říká: „člověk se směje, aby nemusel plakat. ”A taky tady máme humor, který slouží jako zesměšnění někoho jiného. Nemám argumenty? A přesto chci zvítězit? Uhodím na citlivé místo a budu se tvářit, že jde o humor.

„To je už podpásovka,” říká profesor Jiří Šípek.

Jaký humor máte rádi vy? Filozofující jako od pana Wericha, dryjáčnický, jakým vládl třeba pan Štercl, plnokrevný jako od pana Menšíka, nebo intelektuální, jaký byl blízký panu Horníčkovi?

Navrhuji, abychom se o humoru pobavili na mé rozhlasové pohovce. Sraz je v sobotu v 15.00 na vlnách Českého rozhlasu Zlín a těšit se můžete na skutečné mistry legrace.

Přivítám totiž pana Jiřího Lábuse a paní Ivu Janžurovou. Věřím, že se zasmějeme, i když klasik říká: „Humor není žádná legrace.”

Josef Kubáník