„Ale samozřejmě, miláček nás vyfotí,“ od-povídala ochotně paní Květa a to už mi nadšená obdivovatelka oblíbené herečky podávala mobil a já jsem fotil a fotil a fotil.

„Ukažte,“ vyzvala pak ještě paní Fialová, „vy vypadáte božsky, já vám to samozřejmě kazím,“ polichotila nakonec pokaždé ještě zájemkyni o fotku a pokračovali jsme v procházce.

„Musí to být otravné, co?“ zeptala se mě jednou paní Květa.

„Otravné to není, ale vlastně tě nemůžu mít jen tak sám pro sebe,“ přemýšlel jsem nahlas.

„To víš, my herci jsme takové veverky. Pořád někde skáčeme, spousta lidí se s námi fotí, protože nás někde zahlédli v televizi, ale často ani neví, kdo jsme, jak se jmenujeme. To se mi stalo už mnohokrát,“ vysvětlovala paní Fialová a já jsem jí musel dát zapravdu.

Stalo se nám, že jsme přišli do restaurace a servírka spráskla ruce a volala na celý lokál: „To mi nikdo neuvěří, že nás navštívila Stella Zázvorková.“

Pak mi ta otázka paní Květy ale nedala spát a často jsem přemýšlel, jak se asi dřív cítila její dcera, když šla s maminkou na procházku a vlastně si ji společně neužily, protože je pořád někdo zastavoval a chtěl po slavné herečce podpis, fotku nebo jen vlídné slovo. A jak se asi cítily další děti slavných rodičů?

Těšilo je, když maminku či tatínka zastavovali cizí lidé na ulici a dávali jim vědět, jak moc je obdivují? Nebo je to štvalo a kazilo jim to společné chvíle, kterých kvůli velkému vytížení rodičů nebylo moc?

Rozhodl jsem se, že si na moji rozhlasovou pohovku děti slavných rodičů pozvu a na všechno, co se mi honí hlavou, se jich zeptám. Pokud chcete být u toho, pak si nalaďte sobotní vysílání Českého rozhlasu Zlín od 15.00 hodin.

Na moji pohovku usedne zmiňovaná dcera paní Fialové Zuzana Hášová a také syn baviče a herce Petra Rychlého Ondřej. Jsem moc zvědavý, co se od nich dozvím.