„Práce řidiče je náročná, člověk ji musí milovat, aby ji mohl dělat," říká Vítězslav Čtvrtníček, který u ČSAD UH pracuje bez přerušení od roku 1981. Během své kariéry najezdil téměř dva a půl milionu kilometrů, které se mu podařilo zdolat s čistým štítem – bez zaviněné dopravní nehody.

„V této práci jde občas o milimetry, provoz je mnohem hustější, než dřív a řidiči někdy zbytečně riskují. Na kontě samozřejmě nějakou nehodu mám, ale nikdy jsem ji nezavinil," poznamenal Vítězslav Čtvrtníček.

Okres Uherské Hradiště protkává přibližně dva a půl tisíce kilometrů dlouhá síť všech autobusových linek. Denně dvanáct let jezdil autobusem do práce například Karel Franc. „Jezdil jsem autobusem každé ráno, řidiče jsem za tu dobu dobře znal. Dneska máme auto, takže hromadnou dopravou už jezdí jen vnučka do školy. Cena jízdného je samozřejmě někde jinde," konstatoval Karel Franc.

V rámci Zlínského kraje zajišťuje ČSAD Uherské Hradiště meziokresní linky do Velkého Ořechova, Šanova, Rokytnice, Luhačovic a do Zlína, mezikrajskou linku přes Střílky, Bučovice a Slavkov do Brna a dálkovou linku do Prahy. „Současně máme i mezinárodní linku ze Starého Hrozenkova do Drietomy na Slovensku," upřesnil generální ředitel společnosti Radislav Kusák.

Na nejdelší trase v rámci okresu může cestující z regionu bez přestupu cestovat z autobusového nádraží v Uherském Hradišti na zastávku u celnice ve Starém Hrozenkově. Sedmačtyřiceti­kilometrovou trasu autobus zdolá za hodinu a čtrnáct minut.

„Nejdelší přímá linka je na trase Uherské Hradiště – Huštěnovice – Babice – Napajedla – Otrokovice – Zlín v délce jednatřicet kilometrů. Nejdelší linka absolutně, kterou zajišťujeme, je linka z Uherského Brodu do Prahy o celkové délce tři sta šest kilometrů s jízdní dobou čtyři hodiny deset minut," doplnil Radislav Kusák.

Celkem ČSAD UH zajišťuje přepravu cestujících na dvaatřiceti linkách vnitrookresních, deseti linkách meziokresních, jedné lince mezinárodní a jedné lince dálkové. Také provozuje městskou hromadnou dopravu na území měst Staré Město, Uherské Hradiště a Kunovice.

Nejstarší aktivní řidič, který u společnosti pracuje má čtyřiašedesát let. Naopak nejmladší z šoférů je o čtyřicet let mladší. Všichni se však denně musí vypořádávat s nástrahami na silnicích, které je na cestách během směny doprovází. Velmi obezřetní musejí být právě v zimním období, kdy jim počasí občas dokáže jízdu značně zkomplikovat.

„Hlavně v zimním období máme na okrese náročnější trasy, které předpokládají u řidičů perfektní znalost terénu a zkušenosti s řízením autobusu. Jedná se o linky vedoucí kopcovitým terénem především v oblasti Chřibů a v regionu Bílých Karpat:, kde se to týká zejména obcí Lopeník, Vyškovec a Žítková," vyjmenoval zrádné cesty generální ředitel společnosti.

Vítězslav Čtvrtníček: dva a půl milionu kilometrů bez nehody
Slovácko – Bez přerušení pracuje u společnosti ČSAD Uherské Hradiště od roku 1981. Jako aktivní řidič autobusu navštívil osmapadesátiletý Vítězslav Čtvrtníček spoustu zemí. Do půl roku bude mít na svém kontě dva a půl milionu ujetých kilometrů. Odjezdit se mu všechny podařilo, aniž by zavinil jedinou nehodu.

„V této práci jde občas o milimetry, provoz je mnohem hustější, než dřív a řidiči někdy zbytečně riskují. Na kontě samozřejmě nějakou nehodu mám, ale nikdy jsem ji nezavinil," potvrdil Vítězslav Čtvrtníček.

Jako řidič autobusu začal pracovat před pětatřiceti lety. Prvním vozem, za jehož volant usedl, byl autobus typu RTO. „Lidé do nich nastupovali dveřmi za předním kolem. Vybavení bylo strohé, o dnešní klimatizaci a záchodu se nám tehdy ani nesnilo," vzpomíná s úsměvem.

Dnes jezdí autobusem v hodnotě osm milionů korun. Luxusní vůz německé značky MAN je v automatu a maximální výbavě se záchodem i kuchyní.

„Všechny moderní vozy jsou plně elektrizované, což s sebou ale nese i nevýhody. Poruchovost autobusů je kvůli tomu vyšší," poukazuje šofér na nešvary dnešní doby.

Kromě autobusů se podle něj zcela změnila také kultura cestování. Lidé už k sobě nemají tak blízko jako dřív a jezdí jich podstatně míň, než například před třiceti lety.

„Cestujících ubylo. Dnes má každá rodina auto, někde mají i dvě. Co se týče zahraniční dopravy, přecházejí lidé na letadla," shrnuje řidič, který během své kariéry navštívil spoustu zemí a autobusem vyjel i na sopku Etnu na Sicílii.

Na zahraničních cestách se prý s lidmi řidič vždycky víc seznámí. Pro šoféra to ale znamená mít příjemné vystupování, domluvit se cizím jazykem a pomoci cestujícím řešit problémy. Podle Vítězslava Čtvrtníčka však práce řidiče autobusu není jen o otáčením volantu zleva doprava.

„Musím si zajišťovat veškerou papírovou práci, takže si dělám sekretářku, zároveň zastávám práci uklízečky, večer když chtějí lidé pustit film, tak promítače a protože mám v autobuse bar, stávám se i barmanem," říká o své profesi s humorem.

Práci řidiče podle něj musí člověk dělat s láskou. „Já svou práci miluju, kdybych ji neměl tak rád, nemohl bych ji dělat," dodal na závěr Vítězslav Čtvrtníček.