O pět minut později vidím prvního člověka, který se blíží k autobusové zastávce.

„Dobrý den, vy si pojedete nakoupit do Boršic?“ ptám se po představení.

„Ano, jasně, ale za chvilku tady bude kupa ženských, ony vám k tomu řeknou víc,“ pousměje se Karel Nechvátal.

O čem, že mi mají říct víc?

Obec Tučapy přišla začátkem roku o jediný obchod, a proto zavedla zejména pro seniory službu, kdy je dodávka jednou týdně zaveze na nákupy do nedalekých Boršic.

I když jsou od Tučap vzdálené ani ne tři kilometry, autobus na této trase nejezdí.

Každotýdenní jízdu si evidentně užívají

„V zimě se po přibrzdění v zatáčce nerozjede do kopce. Proč ale nejezdí po zbytek roku aspoň nějaký mikrobus, to je záhada,“ krčí rameny čtyřiašedesátiletý muž.

Několik Tučapanek, které mezitím dorazily na místo odjezdu, souhlasně přikyvuje.

Jinak jsou ale všechny v evidentně dobré náladě. Pro novou službu mají jen slova chvály.

„Auto jsem celý život neměla, tož na co bych si ho pořizovala teď? Vždyť je mnohem lepší, když vás šikovný řidič odveze na nákup,“ zazní z devítičlenného davu.

„Navíc řidičáky už stejně máme v čistírně,“ rozesměje posádku dodávky další z pasažérek.

Každotýdenní jízdu si evidentně užívají.

Nápad je velice úspěšný, auto je pravidelně zaplněné do posledního místečka.

Nákup jednou týdně musí stačit

„Osvědčilo se to naprosto úžasně. Začali jsme v září a zájem neupadá, spíš naopak,“ pochvaluje si starostka Tučap Jiřina Rozsypalová.

Ta odvoz domluvila se starostou Boršic, které na základě dohody poskytují dodávku.

„Jen by to chtělo jezdit dvakrát týdně. Chleba, mléko, rohlíky a jedna taška je hned plná. Koupit přitom potřebujete daleko víc věcí a na to vám ta druhá nestačí. Takže dvakrát by bylo ideální. Máme sice známé, kteří nám občas něco přivezou, ale nemůžete je pořád otravovat,“ míní Marie Pakostová.

„Dvakrát týdně, to už by asi byl přepych. Takto je to perfektní. Dřív jsme neměli ani čerstvé pečivo, ani léky, ani do masny či na poštu jsme se nedostali. Musíme být vděční, že je aspoň jednou za týden,“ namítá energické trio dam Vlasta Matoušková, Ludmila Gajdůšková a Věra Dvořáková.

Ale jde to i pěšky

Po svém se s tímto „problémem“ vypořádal Karel Nechvátal.

„V pondělí chodím do Boršic pěšky. Pečivo by celý týden nevydrželo, potřeba jsou i další věci. Je to v pohodě, za pětadvacet minut jsem tam. Je ale pravda, že zpátky do kopce mně to ale trvá deléj,“ směje se.

Na nákup a vyřízení dalších záležitostí má tučapská výprava vždy zhruba hodinu.

„To je ideální čas, většinou si bez problémů stihneme všechno vybavit. A když to náhodou nestihneme, tak na nás pan řidič chvilku ochotně počká,“ shodují se nakupující.

Můj plán nasednout do auta s nimi a pochytit třeba i nějaké obecní „drby“ není možné uskutečnit. Bohužel, je plno…