Této profesi se v různé intenzitě od ukončení studia věnuje přibližně sedm let. Základní vztah k výtvarné kultuře získal na střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Specializace v oboru sochařství a restaurování kamene dosáhl na vyšší odborné škole kamenicko – sochařské v Hořicích v Podkrkonoší.

„Nejvíce práce pro restaurátory kamene je v letních měsících. V posledních letech se mně podařilo vytvořit si zázemí, které mně umožňuje nepřerušovat samotnou restaurátorskou činnost,“ prozrazuje Kopčil. Středem jeho zájmu jsou podle jeho slov především samostatně stojící kříže a sochy světců přímo v obcích nebo volné krajině, které nejsou památkově chráněny a jsou označovány za památky místního významu.

Podílel se na restaurování sochařské výzdoby secesní obecné školy v Karlových Varech nebo architektonických kamenných prvcích barokního kostela v Heřmanově Městci.

„Prestižní prací určitě pro mě byla oprava po zřícení zcela roztříštěného kříže v ulici Vinohradské v Uherském Hradišti–Mařaticích. Spolupracuji také na údržbě památek v rodné obci Bílovice,“ dodává restaurátor. Když projíždí krajem, vidí spousty zanedbaných a opomenutých památek, které čekají na svou obnovu, zajímá se o jejich osud a nabízí své služby v rámci možností.

„Každá památka a práce na ní bývá svým způsobem zajímavá, ať už vlastním příběhem vzniku, sochařským a kamenickým pojednáním nebo místem, kde se nachází. Nevšedním zážitkem pro mě bylo období, kdy jsem pracoval v Sázavském klášteře na místě, kde se v roce 1009 usadil národní světec a patron svatý Prokop,“ vyznává Kopčil.

Restaurátor musí umět podle slov Tomáše Kopčila spoustu prací. Měl by být zručným a poučeným pracovníkem, který k opravám uměleckých děl přistupuje s výtvarným porozuměním a taktem, jež mu napomáhají určit povahu a meze restaurátorského zásahu v souladu s esteticko-stylovými hodnotami opravovaného díla. Především však musí být trpělivý, a to i v případech, kdy to nejde. „V průběhu prací se setkávám se spoustou zajímavých lidí, poznávám nové skutečnosti, prohlubuji si své znalosti a celkově se tak obohacuji.

Těší mě vědomí, že spravuji kulturní dědictví našich předků, které má svou hodnotu pro nása určitě bude mít význam i pro budoucí generace,“ prozrazuje na závěr Kopčil.