„Celá moje profesní dráha začala na Střední umělecko průmyslovou škole v Uherském Hradišti, kde jsem studoval obor kamenosochařství,“ říká umělec. Následovalo tříleté studium sochařství na akademii v Praze u profesora Nepraše, kde padlo rozhodnutí zaměřit se na bližší specializaci oboru, a sice sochařství-restaurování. Studium restaurování má totiž podle něj jakýsi svůj řád a volnost je patřičně omezená. „Když jsem navštěvoval akademii, byl jsem ještě hodně mladý. Svoboda a volná tvorba pro mě byla hodně znesvobozující, potřeboval jsem vedení profesorů,“ popisuje Slovák. Další z důvodů, proč zvolil tento obor, je podle něj budoucnost, kterou nabízí. Volnou tvorbu považuje za nejistý chleba. Také civilní vojenskou službu vykonával Martin Slovák ve své profesi. „Pracoval jsem na Arcibiskupství pražském, kde jsem se věnoval památkám uloženým v depozitářích,“ líčí sochař. Po skončení civilky mu vysokoškolský docent nabídl místo odborného asistenta v jeho ateliéru, které také přijal.

„A pak jsem se oženil,“ usmívá se Slovák. Protože potřeboval vydělávat a živit rodinu, opustil školní ateliér a ocitl se na volné voze. Už šest let proto opravuje, restauruje a omlazuje historické památky v různých koutech naší vlasti. Jeho práce sahá i za hranice českého státu. „Loni jsme s kolegou pracovali na kostelíku ve Slovinsku, v městečku poblíž Mariboru,“ vzpomíná na práci v kapli se římskými základy. Restaurování křtitelnice přišlo na řadu právě v době, kdy se narodil jeho druhý syn. „Chtěli jsme našeho potomka nechat pokřtít, ale měl jsem tolik práce, že to vůbec nevycházelo,“ vysvětluje. Proto jej při jedné z jeho cest do Slovinska doprovázela manželka i novorozený Jakub Jan, kterého v nově osazené křtitelnici pokřtili. Martin Slovák je nyní pyšným otcem už tří ratolestí, dvou synů a dcery. Svoje kořeny má na Moravě, i když doma se cítí být všude. „Dětství jsem prožil ve Veselí nad Moravou, ale mí předci pochází z Horňácka, z Velké na Veličkou. Máme chalupu v Javorníku, kde s rodinou pobýváme moc rádi. Ale děti a manželka považují za svůj domov Prahu,“ uzavírá Martin Slovák.