Zapomeňme na jednotlivé vagony řazené za sebe a čoudící nebo řvoucí lokomotivu. K propagační jízdě u příležitosti jízdy králů v Kunovicích stál připraven jeden dvoupodlažní vůz s bezbariérovým nástupem, volně průchozí s několika nástupními dveřmi; na začátku a konci s řídícím centrem. Při vstupu prostor pro kočárky a kola, nápojový automat a prostorná (!) toaleta se zajímavě řešenými zasouvacími dveřmi.

Vagon pojme 120 cestujících, kterým mimo jiné nabídne také bezplatné připojení k internetu.

Anatomicky řešené polstrované sedačky jsou řazeny buď dvě a dvě proti sobě, nebo sezení ve dvojici za sebou. Kdo nechce být při jízdě rušený, najde si pro sebe samostatné místo.

Digitální displej u stropu informuje o aktuálním datu a času.

Vagon je opticky dělený skleněnými přepážkami. Stejná přepážka dělí cestující od řídícího centra, kde v tomto případě seděl a soupravu řídil sympatický Miroslav Turek. Jeho kolega Marcel Zatloukal při jízdě prodával jízdenky za symbolických 5 Kč, ale také odpovídal na množství dotazů cestujících.

Pokud mám shrnout svoje dojmy z cesty, tak jednoznačně velké plus. Krásný, čistý, moderní, tichý a pohodlný spoj, splňující v každém ohledu požadavky na cestování v 21. století. Dobře psychicky působí skutečnost, že „znám“ muže, jenž celou soupravu řídí. Že na něho vidím a na dveřích jeho pracoviště nevisí žádná známá cedluka „zákaz vstupu“. I na kratší cestě do zaměstnání bych ocenila připojení k internetu.

Nastane-li ten čas, že takový spoj bude v častých časových intervalech brázdit Slováckem, zahodím řidičák, prodám auto a přestanu se rozčilovat na nedostatkem parkovacích míst.