Brod je vyhlášen tím, že v Domě kultury vystupují i bluesmani a zahraniční kapely, které by zde člověk úplně nečekal…

To musím uvést na pravou míru. Organizátorem těchto velkých bluesových akcí je občanské sdružení BandR. My poskytujeme organizační servis, propagaci a prostory.

Co jsou tedy ty hlavní věci, na které se vy snažíte soustředit?

Taky se samozřejmě snažíme zabrousit do bluesových nebo jazzových záležitostí, ale spíše okrajově. Divácká obec se neustále zmenšuje a taky se vznikem rockového klubu už je irelevantní pořádat podobné akce v Domě kultury. No a co se týká jazzu, to je fenomén, který je ovšem z hlediska návštěvnosti zanedbáván. Alespoň v Brodě, vím, že v Hradišti je to trošku lepší. Těžištěm je nabídka kultury v co nejširším spektru, tedy od vážné hudby přes divadlo, popovou muziku až po one man show. Taky ukázky činnosti kroužků, které působí pod hlavičkou Domu kultury.

Ale u vás se nejedná jen o tu jednu budovu Domu kultury…

Dům kultury je samostatná organizace, ale řídí a organizuje činnost hvězdárny, Knihovny Františka Kožíka, kina Máj a Galerie Panský dům. A taky máme výlepovou službu, takže záběr je široký.

Specifikem je například právě hvězdárna. Jak se jí daří?

Na to, že má pouze dva pracovníky, vede si velmi dobře, a to jak z hlediska popularizačně naučného, tak z hlediska technického vybavení. Disponujeme velmi slušným dalekohledem řízeným počítačem, máme spektroradioskop, spoustu malých dalekohledů a taky dvě pozorovatelny. Jedna z nich teď dostává novou kopuli.

Naznačil jste už, že je to s kulturou v poslední době slabší. Je to nezájmem lidí, nedostatkem financí, nebo přesyceností?

Myslím, že všechny ty tři věci na tom mají svůj podíl. Upadá zájem, vládne všeobecná letargie, která zasahuje lidi v souvislosti s nejistotou, s nedostatkem peněz. Pak je to podle mě převis kulturní nabídky. Když se podíváte, co se všechno děje, kde na to lidi mají brát peníze? No a co pociťuji nejvíc, to je úpadek kulturního vkusu. Podle mě za to lidi ani nemůžou, může za to masmediální kultura, protože to, co produkují současné televize, zejména komerční, ale ani Česká televize není výjimkou, je tragédie. A to se samozřejmě podepisuje na diváckém vkusu, protože lidé žádají to, co vidí v televizi. Potom se nedivte, že vám nechodí na jazzové koncerty. A taky se zužuje nabídka populárních zpěváků. Ti, kteří jsou mediálně známí, mají neuvěřitelné požadavky na honoráře, které nemůžete zaplatit. Hledí z popularity vyzískat co nejvíc. To je třeba příklad Tomáše Kluse, kterého se marně snažíme získat dva tři roky od dob, kdy nebyl až tak slavný.

Existují kapely nebo interpreti, kteří jsou osvědčenými jistotami, kdy víte, že lidi přijdou a vy neproděláte?

Ne. Vždycky je to loterie. Jistý by byl snad Jarek Nohavica. Jistý by byl možná Tomáš Klus. Jistá byla Věra Špinarová, Marie Rottrová, to jsou stálice, které vám ty sály vyprodají, protože jejich kvalita je nezpochybnitelná. Na to lidi ještě slyší. Ale všechno ostatní je obrovská nejistota. Když se vám povede koncert jenom zaplatit v hrubých nákladech, už nepočítám režijní, tak to je úspěch. Takže ne že by to bylo s kulturou až tak děsivé, ale asi bychom se měli pozastavit nad úpadkem kulturního vkusu. To je největší problém.

Tady u nás je velmi silná kultura lidová. Vidíte aspoň to jako světlý bod?

Ano, samozřejmě. Sám organizuji docela úspěšnou akci Legendy moravského folkloru, teď jsme měli primášovské legendy a byl vyprodaný sál, úžasná atmosféra, takže v tomto směru je náš kraj skutečně výjimečný a disponuje výborným publikem. To zase musím říct, že jak v Hradišti, tak v Brodě když lidi přijdou i v menším počtu na folklorní koncert, jsou výborným publikem. A muzikanti mají pocit, že hráli pro lidi, kteří je mají rádi a rozumí tomu.

Takže nejsme až tak nekulturní.

To určitě ne. Teď si možná budu trošku odporovat, že mluvím o poklesu kulturního vkusu, ale to mluvím vše- obecně. Nemířím tím na kulturnost našeho regionu, i když tam se to samozřejmě taky promítá. Když jsou, mimochodem, beznadějně vyprodány takové pořady jako Partička, tak co si o tom máte myslet… Ale dle mého názoru jsou světýlkem na konci tunelu ZUŠky. Měly by se udržet, považuji je za velmi důležité instituce, protože vychovávají děti ke kultuře. Ne všechny zůstanou u muziky, divadla nebo výtvarného umění, ale zase je to jakési zrnko, které v dospělosti vyklíčí. Jsou to budoucí konzumenti kultury a je tu šance, že ji budou požadovat na trochu vyšší úrovni, než je televizní šmejd.

Jsou dnes ještě lidi, kteří mají chuť a sílu jim lásku ke kultuře předávat?

Zatím ano. A jsou to lidé, kterých si nesmírně vážím. Dělají to ve svém volném čase a zadarmo. Jen se obávám, že jich ubývá. Snažíme se pro ně proto vytvářet podmínky na kulturáku, třeba národopisný soubor Holúbek se nám úžasně rozrostl, zrovna tak Olšava a Olšavěnka. To jsou soubory, které zaznamenávají renesanci a dávají o sobě vědět i v nadregionálním měřítku. A stojí to jen a jen na lidech. Zrovna tak divadelníci. Veškerá amatérská kultura, která v našem regionu žije, se stará o bohaté vyžití. V tomto směru zase takový pesimista nejsem.

Další věc jsou ale finance.

To je problém všech kulturních institucí, kdy se začínají rozevírat nůžky u příspěvkových organizací mezi příjmy a výdaji. Náklady stále rostou, příjmy se snižují. Snižují se taky příjmy zřizovatelů, tedy obcí, které tyto organizace financují. A samozřejmě budou muset do budoucna šetřit i na nich.

Dá se s tím něco dělat?

Je to otázka priorit. Hradiště a Brod znám dokonale. V Hradišti žiju a v Brodě jsem ředitelem příspěvkové organizace. Tam zatím nepociťuji nějaký finanční tlak, vstřícnost radnice vůči Domu kultury je v rámci možností, které město má, taková, že jsme schopni žít na solidní úrovni. A co se týká Hradiště, to je ke kultuře velkorysé, ale je pravda, že teď řešíme problém se Slováckým divadlem a Knihovnou Bedřicha Beneše Buchlovana. A to je sakra složitý problém. Udržet tyto dvě podle mě klíčové instituce nejen Hradiště, ale celého regionu, nebude jednoduchá záležitost.

Věřme, že se to povede. To by byla hrozná škoda, kdyby ne…

Já si vůbec nedovedu představit, že by v Hradišti nebylo Slovácké divadlo a že by měla ta úžasná instituce Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana omezit svou činnost. To si jako kulturní člověk a zastupitel města nemůžu vůbec připustit. A budu dělat všechno pro to, aby se ty priority na městě změnily ve prospěch těchto institucí.

Budeme vám držet palce.

Hlavně knihovně a divadlu (úsměv). A hlavně lidem, protože třeba o divadlo je mezi nimi rozhodně zájem. Například představení Donaha!, které má sto repríz, se stále během hodiny vyprodá, to je přece fenomén a něco úžasného. Tím se nemůže pochlubit každé divadlo. Budu za to bojovat.

Jaroslav Mikulík

- je mu 61 let, je ženatý, má dvě děti a dvě vnučky

- narodil se ve Zlíně, dětství prožil v Otrokovicích, mládí v Traplicích, poté žil v Uherském Brodě a nyní se usadil v Uherském Hradišti, kde je také zastupitelem

- vyučil se v LETu Kunovice

- vystudoval FFUP v Olomouci, obor teorie kultury

- ředitelem Domu kultury v Uherském Brodě je sedmnáctým rokem

Autor: Petra Kučerová