Milovníci Slováckého divadla si jej zase pamatují jako režiséra žádaných inscenací Křídlo a Pýcha a předsudek, momentálně s hradišťským souborem zkouší hru Denní dům, noční dům. Tento pětačtyřicetiletý muž je však mnohem zajímavější. Například velmi dobře rozumí kávě, což dokázal přednáškou na setkání Dámského klubu v úterý 25. října. Nedávno taky procestoval Japonsko, kde natáčel dokument České stopy v zahraničí o architektech. A když jej chcete sehnat, může to být problém. Nevlastní totiž mobilní telefon. Setkali jsme se kde jinde než v kavárně.

„Radovan si nepřeje být uváděn jako televizní dokumentarista, ale jako režisér, scénárista a kavárenský povaleč,“ upozornil mě před setkáním herec David Vacke. „Já bych to možná ještě otočil a povaleče dal na první místo,“ usmíval se nad šálkem piccola Radovan Lipus. Na cyklus Šumná města nezanevřel, jen je mu líto, že se většina lidí ptá pouze na tento malý úsek jeho práce a opomíjí divadlo. „Je to stejné, jako když se Davida Vávry, průvodce dokumentem, všichni dotazují jen na tohle. A přitom stále funguje jeho architektonické studio a dělá úžasné a zajímavé věci. Ale na natáčení vzpomínám moc rád, Šumná města jsou moje dítě,“ říká režisér.

Za šumné považuje i Uherské Hradiště. „Demograficky je to možná malé okresní město. Ale mentálně, kulturně a intelektuálně je pro mě statisícové. Objevil jsem jej pro sebe možná trochu pozdě, je to taková pozdní láska, podobně jako třeba Litomyšl. Ale kdyby mi tu nebylo dobře, nevracel bych se do Slováckého divadla už potřetí a netrávil tu s rodinou i prázdniny,“ svěřuje se Lipus. Velkou poctu skládá i Slováckému divadlu. „Nejen souboru, ale především jeho předplatitelům, kterých má víc než Národní divadlo. Diváci zde jsou divadelně vzdělaní, vnímaví a netleskají jen komediím a muzikálům, ale i náročnějším inscenacím. To je velmi vzácný jev,“ upozorňuje Radovan Lipus.

I svou další lásku, kávu, objevil až po dvacátém roku života. „Dostal jsem se k ní přes kavárny, kterými se zabývám už pětadvacet let. Kavárny jsou totiž lakmusovým papírkem stavu společnosti a demokracie a spoluformovaly minimálně evropské dějiny. Nevznikla by bez nich například spousta uměleckých spolků,“ odhaluje půvab kaváren režisér.

Nedávno už potřetí navštívil Japonsko a krom všudypřítomného čaje si zde mohl vychutnat i svůj oblíbený kofeinový nápoj. „Japonci obdivují vše západní a americké, a tak se tam hodně rozvíjí i trh s kávou. Nebyla vždy ideální, ale bez kofeinu jsem nakonec nemusel být. Japonsko jsem si ale skutečně zamiloval,“ svěřil se.

Radovan Lipus je taky jedním z mála lidí, kteří nevlastní mobilní telefon. A žije se mu bez něj krásně. „Zkrátka jsem ho zatím nepotřeboval, stejně jako auto. Mám více času na to, co považuji za podstatné. I vy jste důkazem, že kdo chce, tak si mě najde. A kromě toho existuje poštovní schránka, například s Janem Antonínem Pitínským si moc rádi posíláme dopisy,“ uzavírá své povídání Radovan Lipus.

Pro ty, které osobnost a práce Radovana Lipuse zaujala, připravila Městská kina ve spolupráci s Knižním domem Portal na dnešní večer zajímavý program. Od 18 hodin se v kavárně Portal uskuteční Šumný večer, tedy projekce tří dokumentů z cyklu Šumné stopy Radovana Lipuse a Davida Vávry, jež volně navazuje na již uzavřený úspěšný cyklus Šumná města. Tentokrát se tvůrci zaměřili na šumné stopy českých architektů v Bosně a Hercegovině, po projekci bude následovat beseda a povídání právě s Radovanem Lipusem. Vstup je zdarma. (petk)