VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hokejový příběh Rachůnka: Chtěl seknout s hokejem

Zlín – /FOTOGALERIE Z ARCHIVU/ V dorostu chtěl s hokejem seknout, ovšem cílevědomost, dřina a velké hokejové srdce jej dostaly až na vrchol.

14.9.2011 2
SDÍLEJ:

Karel RachůnekFoto: archiv

Nedávno tragicky zesnulý hokejový obránce Karel Rachůnek si splnil dětské sny, musel však měnit životní postoje, překonat křivdy a překážky, které mu do cesty postavila nevyzpytatelná kariéra.

Poznal sladký i trpký život v nejslavnější lize světa NHL i pomíjivou vůni ruských milionů. I přes všechnu slávu však zůstal především skvělým člověkem s věčným úsměvem. Prožíval pohádku s tím nejhorším možným koncem.

Vydejme se po jeho stopě životem, která skončila před týdnem v troskách klubového letadla ruského klubu Lokomotiv Jaroslavl na cestě na první hokejový zápas sezony KHL v běloruském Minsku.

Vyučen elektrikářem

Vyrůstal s rodiči otcem Karlem, maminkou Naděždou, dva roky mladším bratrem Ivanem a o deset let mladším Tomášem v jednom bytě ve zlínské místní části Louky. Chodil na základní školu na Podhoří, od „čtvrťáku“ zamířil do hokejové třídy Základní školy Emila Zátopka ve Zlíně.

„Býval jsem dostatečným studentem. Vždy jsem nějak prolezl dál. Základka ještě šla, ale na střední škole a nadstavbě už měl přednost hokej. Podle toho také vypadal prospěch,“ vzpomínal Rachůnek, jenž se vyučil elektrikářem.

Ve výjimečně silném hokejovém ročníku 1979 už v mládežnických kategoriích vynikal a hrával s o rok staršími soupeři. V sedmé i osmé třídě pod vedením trenéra Petra Tauše vládl své věkové kategorii.

„Jenže před sezonou 1993/94 jej nevzali do dorostu, tak jsem s ním jezdil do Vsetína. Až po dvou letech se vrátil zpět. Bylo velmi náročné Káju přesvědčit, aby pokračoval,“ vzpomínal jeho otec Karel Rachůnek, který svého nejstaršího syna přivedl poprvé na zimní stadion v šesti letech.

Na sezonu 1995/96 se vrátil z druhé strany kopce Syrákova a pod vedením Zdeňka Venery porazil ve finále Plzeň (2:3, 3:1, 3:2 sn, 4:1) a vybojoval dorostenecký titul. V přípravě na nadcházející ročník skončil ve fyzických testech druhý nejlepší.

I během sezony patřil mezi opory družstva trenéra Stanislava Přikryla, které nakonec podlehlo až ve finále pražské Slavii (3:8, 2:5). V dubnu 1997 byl nominovaný na domácí evropský šampionát osmnáctiletých ve Znojmě a Třebíči, kde však tým trenéra Františka Pospíšila skončil předposlední.

Bratři zbili brankáře

V následující sezoně 1997/98 si však začal plnit své sny. V jednom juniorském zápase nastoupil v jedné formaci se svým o dva roky mladším bratrem Ivanem.

„To ale neměli dělat. Po dlouhé době jsme si spolu zahráli a dopadlo to tak, že jsme ve druhé třetině zmlátili brankáře. Dostal jsem trest do konce zápasu, brácha čtyři minuty za katrem,“ vybavil si Karel Rachůnek.

Krátce před dovršením plnoletosti si jej v roce 1997 v devátém kole draftu celkově jako 229. hráče vybrala Ottawa Senators. Ve stejném roce poznal přes společného kamaráda a spoluhráče Jaroslava Kristka životní partnerku Kateřinu.

„Jednou mě napadlo, že bych je mohl dát dohromady, tak se sešli a bylo to. Po první schůzce byl Karel z Katky úplně nadšený. Od prvního okamžiku si spolu sedli a vydrželo jim to,“ vzpomíná Kristek.

I Kateřina společně se svým přítelem prožívala nervozitu z jeho premiérového startu v extralize. Tehdejší kouč Eduard Novák postavil 19. září 1997 v 6. kole v Třinci (4:6) do třetí formace vedle vrstevníka Tomáše Žižku.

Své premiérové trefy mezi muži se dočkal až 4. března 1998, kdy ve 47. kole berani smetli doma Opavu 10:2 a Rachůnek se podílel na výhře gólem ve 27. minutě na průběžných 5:1. „Už bylo na čase, abych se trefil,“ věděl.

Poprvé v Ottawě

V úvodu ročníku 1998/99 se vydal v 19 letech do hlavního kanadského města na čtrnáctidenní kemp klubu NHL Ottawy Senators, kde zanechal pozitivní dojem.

„Byla to výzva a zkušenost. Celkově se mi dařilo. Ale nebyl to jen můj pocit, protože než jsem odlétal domů, mluvili se mnou trenéři i manažer klubu a říkali, že se jim moje hra líbila. Útočit prý umím, teď bych se podle nich měl zlepšovat v bránění,“ popisoval své dojmy Rachůnek.

Do kolébky ledního hokeje se ve stejném roce podíval i podruhé kvůli světovému šampionátu do 20 let v Quebecku. Odletěl tam navíc společně se zlínskými parťáky zadákem Žižkou a útočníky Balaštíkem, Valou a Ambruzem. Jenže po první porážce se Slovenskem (2:3) trenér Vladimír Martinec elitní formaci roztrhal.

„Nedal nám šanci, ale na to má právo. Důvody nám však nevysvětlil, o hře se s námi vůbec nebavil. Ale tím, že nás přestal nasazovat, týmu vůbec nepomohl. Hra mužstva se nezlepšila. Předtím jsme přitom žádné problémy s trenérem neměli. Asi na něj působil velký tlak,“ přemýšlel Rachůnek.

Jediný záblesk radosti prožil až v zápase o záchranu proti Bělorusku (10:2), kdy vstřelil čtvrtý gól Česka.

„Byla to situace, která nastane jednou za deset let a jednou za patnáct let z toho padne gól. V nájezdu dva na jedno, jsme jeli dva obránci, já s Tomášem Žižkou a útočnici za nás bránili,“ vylíčil s úsměvem neobvyklý moment, jenž navíc v šesti zápasech přidal tři asistence.

Hrál i se zlomeninou

Po návratu do extraligového kolotoče rychle rostl ve výjimečného zadáka. Byl ofenzivně laděný, konstruktivní, ale zároveň tvrdý, nekompromisní. Nikoho na ledě se nebál a porval se i se dvěma tehdejšími personami – vítkovickým Vůjtkem a plzeňským Řezníčkem.

„S Vůjtkem jsem se prát nechtěl. Odjížděl jsem z akce, ale on mě náhle napadl zezadu. Nedalo se nic dělat. Musel jsem se pobít,“ vybavil si své první extraligové vyloučení do konce zápasu.

„Řezníček mi dal krosček přímo do obličeje, a když jsme se pošťuchovali, připletl se k tomu také brankář Salfický. Ale už jsem s bitkami skončil,“ tvrdil tehdy se 107 trestnými minutami „zlý muž“ celé nejvyšší soutěže.

Dokázal však i podpořit ofenzivu a ve 44 zápasech vstřelil tři góly a přidal devět asistencí. Navíc prokázal obrovskou obětavost, jelikož od semifinále play off proti Třinci hrál se zlomeným prstem na levé ruce. „Mohl jsem hrát na šedesát procent. Spíš jsem jen vyhazoval puky. Ke konci zápasu už to bylo k nevydržení,“ křivil svůj úsměv Karel Rachůnek.

Ve valašském finále se musel sklonit nadupanému Vsetínu, který bojovný Zlín porazil hladce 3:0 na zápasy (1:3, 3:4, 2:4).

„Sešel se tady tým, který se hned tak nevidí. Parta byla vynikající. Skvěle mužstvo táhli starší kluci jako Štraub, Kapusta, Okál, Čajánek a Meluzín,“ ocenil přínos lídrů stříbrného mužstva.

„Odvedli jsme dobrou práci. Ve finále chybělo víc štěstí,“ zalitoval talentovaný obránce.

Život naruby

Na prahu nové sezony opět odletěl do Ottawy na další kemp s tím, že se určitě vrátí.

„Chci se ještě rok vyhrát tady a ne na farmě. Cítím, že to pro mě bude lepší. Když tam přijdu v jednadvaceti, budou se na mě dívat jinak,“ vysvětloval své plány.

Nevrátil se. Jeho život nabral další rozměr, otočil se mu vzhůru nohama.

„Na to, že jsem byl draftovaný až v devátém kole, jsem dostal velice dobrou smlouvu. Dali mi maximum, co mohli. Jsem připraven čekat na šanci třeba tři roky. Počítám s tím, že mě nejdřív čeká farma. Musím ale vědět, že se mnou v budoucnu počítají,“ vysvětloval svou zásadní změnu postoje.

„Zlínu jsem za mnohé vděčný, vyšel mi vstříc. Vždycky bude první, s kým budu o případném návratu jednat,“ slíbil Rachůnek.

Přitom kvůli nevýhodné pozici v draftu měl i minimální šanci se v nejbližších měsících prosadit do hlavního týmu NHL Ottawy Senators. „Nebyl jsem na tom zpočátku fyzicky dobře. Ostatní měli navrch. Hodně mi pomohli Evropané. Především Slovák Marian Hossa,“ vzpomínal tehdy 20letý mladík.

Byl odeslán na farmu „Senátorů“ Grand Rapids Griffins (IHL), kde odehrál 71 zápasů, vstřelil 6 gólů a přidal 25 asistencí.

„Na farmě jsem se naučil anglicky. Když jsem do Ottawy přijel, nebyla to žádná sláva. Začátky jsou pro každého těžké. Měl jsem ale výhodu, že se mnou odcestovala do zámoří přítelkyně Katka. Ve dvou se to přece jen lépe táhne,“ pochvaloval si.

Oceněn jako Lemieux

Přítomnost Kateřiny mu šla zjevně k duhu, jelikož již ve své nováčkovské sezoně nastoupil za hlavní tým Senators k šesti zápasům. Svou premiéru si odbyl 31. října proti Atlantě Thrashers (6:4) a postupně se probojoval až do zahajovací formace. Dlouho však čekal na svůj první gól. Dočkal se až 16. ledna 2001 proti „Králům“ z Los Angeles. V divoké přestřelce zvyšoval v přesilovce na průběžných 6:5, přesto Senátoři nakonec padli 6:7.

„Přitom jsem nahrával. Dostal jsem nahrávku od Jašina, poslal kotouč do ohně před branku do skrumáže a nakonec z toho byl gól. Byl jsem šťastný, že to tam konečně padlo. Zaplatil jsem všem klukům vítězné doutníky. To je rituál, který jsem rád splnil,“ zářil štěstím.

„Doteď jsem jen přihrával. Konečně jsem to zlomil. Začal jsem si víc věřit a přidal ještě další dva góly,“ kvitoval.

Vše završil titulem nováček měsíce ledna za jeden gól a devět asistencí a postavil se po boku legendárního útočníka Maria Lemieuxe. „Hodně mě to povzbudilo do dalších zápasů,“ radoval se.

„Vysokou školu“ získal vedle tehdy 23letého obránce a kanadského reprezentanta Wade Redena. „Vedle něj jsem získal cenné zkušenosti. Hodně jsem se od něj naučil,“ děkoval na dálku Rachůnek po životní sezoně, ve které 50 zápasů bojoval se zraněným ramenem.

Licitoval o platu. Skončil na farmě

Přesto s platem půl milionu dolarů patřil k nejhůře placeným borcům v NHL. I proto se před sezonou 2002/03 nemohl dohodnout na novém kontraktu. Podle neoficiálních zdrojů Rachůnek požadoval 800 tisíc dolarů, Senátoři nabízeli jen 600 tisíc. Stál si tvrdohlavě za svým a sezonu zahájil v ruské superlize v dresu Lokomotivu Jaroslavl, kde podepsal krátkodobou smlouvu do 9. října.

„Když jsem dostal nabídku, zvažoval jsem ji deset minut. Klidně si dovedu představit, že bych v Rusku odehrál celou sezonu,“ vzkázal vedení Ottawy. „Asi udělám krok zpět a dohodnu se,“ rozhodl se 23letý bek krátce před vypršením ruské smlouvy.

Po svém návratu však dostal Rachůnek za vyučenou a na dva týdny se pakoval na farmu Binghamton Senators (AHL), kde stihl odehrát 6 zápasů s bilancí dvou asistencí.

„Dali mi pocítit, co jsem si v létě dovolil. Při podpisu smlouvy jsme se dohodli, že se podívají, jak jsem na tom fyzicky a od toho se bude odvíjet příprava. Tři čtvrtě hodiny po podpisu kontraktu bez jakékoliv prohlídky mě poslali na farmu. Řekl jsem své připomínky a byl jsem tam čtrnáct dnů,“ poznal Rachůnek tvrdou ruku mocných šéfů klubu.

Postupem času se ale dostal zpět na pozici, kterou si pracně vybudoval.

„Ze začátku to ale bylo těžké. Když jsem podepsal smlouvu, moc mi nevěřili. Musel jsem si vše vybojovat zpátky. Vyměnil jsem agenta a čekání na smlouvu se vyplatilo,“ pochvaloval si řízný bek, jehož vzorem byl vždy jiný odchovanec Zlína – Roman Hamrlík.

Zrada od Lenera

Rachůnek zahájil i sezonu v hlavním městě Kanady a nastoupil k 60 zápasům, ovšem v jejím závěru se stal součástí velké výměny a posledních 12 zápasů odehrál v New Yorku Rangers. Jenže ještě větší zklamání než stěhování na Manhattan prožil před světovým šampionátem 2004 v Praze. Trenér Slavomír Lener jej i přes slib nezařadil do konečné nominace. „Ve čtyřiadvaceti letech jsem Lenerovo rozhodnutí bral velice těžce. Chvíli jsem to vstřebával. Byla to pro mě rána. Ale takový je život,“ uvědomoval si Rachůnek.

Když se blížila stávka hokejistů NHL v sezoně 2004/05, zamířil český obránce za svým bratrem nikoliv do rodného Zlína, ale do Znojma. Právě na jihu Moravy se cesty bratrů střetly podruhé. „Už od Vánoc, kdy jsem se bavil s prezidentem klubu Vlasákem, jsem měl jasno, že v případě stávky NHL půjdu do Znojma,“ tvrdil.

Ve vinném kraji se setkal s brankářem Vokounem a útočníky Eliášem a Havlátem. Přesto se Orlům nedařilo a po odehraných 21 zápasech (5 gólů a 6 asistencí) opět neodolal nabídce Jaroslavle.

„Nebudu zastírat, že jdu pryč kvůli financím. Nevím, jak dlouho se ještě NHL nebude hrát, proto chci mít nějakou jistotu,“ přiznal na rovinu Rachůnek.

Strach v letadle

Šestsettisícové město, ležící 250 kilometrů severovýchodně od Moskvy, mu přirostlo k srdci a zůstal v klubu i v ročníku 2005/06.

„Rozhodl jsem se, hned jak skončila sezona, že tady prodloužím smlouvu. V té době to za mořem vypadalo, že hráči neustoupí, a nebylo jasné, co bude dál,“ vysvětloval své rozhodnutí Rachůnek, jenž rozhodujícím gólem vyřadil ve čtvrtfinále bohatou Kazaň a přispěl i k vítězství v bitvě o třetí místo nad Omskem (6:3, 5:4).

Přestože byl zvyklý ze zámoří i Ruska na zdlouhavé cestování letadlem mezi zápasy, už před šesti lety měl před prvním utkáním sezony při letu do Kazaně nepříjemný zážitek.

„Pokazilo se nám vrtulové letadlo. Mám hodně nalítáno, ale trochu jsem se bál, když nám vysadil motor. Nějak jsme přistáli a od té doby máme slušnější letadlo.“

Dnes z těch vět tuhne krev v žilách.

Po sezoně se však vydal opět za novou výzvou. Do New York Rangers, kde potkal mimo jiné fenomenálního Jaromíra Jágra.

„Když něco hrajete, chcete to hrát na nejvyšší úrovni. Ačkoliv jsem byl v Jaroslavli spokojený, pořád jsem pokukoval po Americe. NHL je prostě nejlepší liga na světě,“ uvědomoval si Rachůnek, který za „Jezdce“ v ročníku 2006/07 odehrál 72 zápasů s bilancí 6 gólů a 24 asistencí.

V Rangers mu však na poslední chvíli neprodloužili kontrakt, a stal se nechráněným volným hráčem. Brzy se však dohodl na jednoleté smlouvě s divizními rivaly z New Jersey Devils. „Trochu jsem byl zklamaný. Během jednání s vedením jsem věděl, že vše směřuje k mému odchodu. Věděl jsem, že Rangers nebudou mít pro mě místo v platovém stropu. Nebylo to tedy šokující,“ vysvětloval zlínský odchovanec.

Peklo a ráj

Dlouho patřil mezi „Ďábly“ k nejvytěžovanějším hokejistům týmu, byl oporou. Idylku paradoxně změnil jeho nejšťastnější moment v životě. Manželka Kateřina mu v listopadu 2007 porodila dnes čtyřletého syna Matěje. Přestože mužstvo zrovna hrálo zápas v Pittsburgu, Rachůnek u porodu nechyběl.

„Naštěstí jsem jej stihl. Před zápasem jsem se dozvěděl, že se má syn narodit. Klub mě uvolnil a hned jsem letěl domů a uháněl do porodnice. Přijel jsem hodinku před porodem, mohl jsem být u toho přítomen. Ohromný zážitek! Změnil se nám život. S malým je všechno najednou jiné. Mám zkrátka velkou radost,“ vyznal se Rachůnek.

Jenže po návratu do klubu mu začalo peklo s trenérem Brentem Sutterem. Ne nadarmo si v New Jersey říkají „Ďáblové“. „Po návratu z porodu jsem vypadl ze sestavy z důvodu, že jsem opustil tým. Přitom vše bylo domluvené předem. Osobně jsem se ho ptal, co si o tom myslí, a nic nenamítal.

Kdyby řekl půl slova o tom, že to nepovolí, přemýšlel bych o tom. Ale vrátil jsem se do týmu a bez jakékoliv příčiny jsem opustil sestavu. Trenér se se mnou nebavil, takže jsem se rozhodl, že po sezoně končím a vrátím se do Evropy. To byl zlom. Už mě to nebavilo,“ zdůraznil obdivovatel rychlých aut a motorek.

I on však Devils zatopil pod kotlem tím, že již během sezony začal vyjednávat s ruským Dynamem Moskva, s nímž dokonce podepsal smlouvu. „Mohl jsem to oddálit, ale byl jsem opravdu hodně naštvaný kvůli situaci po porodu. Potom mi to už bylo jedno a soustředil jsem se na další rok,“ pustil ven své pocity a myšlenky.

Důrazný bek odehrál v nejslavnější hokejové soutěži na světě celkem 397 zápasů, nasázel 23 branek a přidal 125 přihrávek.

„Odehrál jsem tam s přestávkami osm let. Svůj sen jsem si splnil, přestože jsme s Ottawou ani Rangers nevyhráli Stanley cup. Jsem spokojený, že jsem tam nehrál druhořadou roli,“ pochvaloval si tehdy 29letý Karel Rachůnek.

Kámoši jak hrom

V roce 2008 se v Dynamu Moskva sešel s dalším odchovancem zlínského hokeje Petrem Čajánkem i trenérem Vladimírem Vůjtkem. V základní části se týmu sice nedařilo podle představ, ale v play off je až v semifinále zastavila Kazaň.

„Protrápili jsme se celou sezonu. Pořád jsme se motali kolem dvanáctého místa. Nakonec se nám začalo dařit až v play off. Proto je vyřazení v semifinále velká škoda a zklamání. Měli jsme na to, abychom šli do finále, ale doplatili jsme na to, že proti nám šla Kazaň. Jako soupeř nám totiž nesvědčí,“ zalitoval.

„Ale v Moskvě jsem byl jinak spokojený, protože jsem tam i s rodinou, navíc je tam i Čája,“ liboval si. Jenže ne na dlouho. Po sezoně se zkušeným útočníkem Dynamo rozvázalo smlouvu. Navíc skončil kvůli zdravotním problémům i kouč Vůjtek. „Štve mě to,“ mračil se.

Životní gól pro Kačenku

Ani sezona 2009/2010 nedopadla pro Dynamo nejlépe. V osmifinále východní konference je vyřadil městský rival Spartak. Jenže vše si vynahradil na světovém šampionátu v Německu.

Nejprve se jeho manželce Kateřině během první třetiny čtvrtfinálového souboje s Finskem (2:1 po sam. náj.) narodilo ve zlínské porodnici druhé dítě – dcera Kateřina. Svým spoluhráčům o všem řekl až po vítězném zápase.

„Jsem hrdý na svou manželku, že to zvládla. Prožívám teď nejšťastnější dny v životě,“ zářil hrdina po zápase.

„Manželka je mou velkou oporou. Vždycky byla a bude,“ vyznal se před celým národem Rachůnek, jenž má ve Štípě na kraji Zlína postavený rodinný dům.

Dva dny poté ještě půl minuty před závěrečnou sirénou prohrával český národní tým v semifinále se Švédskem 1:2. Už jen málokdo věřil v obrat. Osm vteřin před koncem však Karel Rachůnek vyrovnal životní trefou a následně Češi vyhráli 3:2 po samostatných nájezdech.

„Ten gól samozřejmě věnuji Kačence,“ vykládal český hrdina a dvojnásobný otec.

„Rachna kachna, to to letělo,“ halekal televizní komentátor Robert Záruba do mikrofonu. Vymyslel hlášku, která se stala nesmrtelnou.

„Slyšel jsem to. Peťa Vampola ji pak s oblibou používal. Nevadí mi, je spontánní a líbila se mi,“ poznamenal s úsměvem.

Národ byl na nohou. Podceňovaní a zatracovaní hokejisté byli hrdiny. Mužstvo, které dělila jedna porážka od historického neúspěchu a boje o záchranu, během týdne zvedlo pohár světových šampiónů nad hlavu. Navíc skolilo 28 zápasů neporaženou ruskou mašinu 2:1.

„Bylo to něco úžasného a neopakovatelného. Narodila se nám dcerka a jsem mistrem světa! Je neuvěřitelné, že jsme vyhráli, ale ještě fantastičtější je, jakým způsobem jsme zlata dosáhli,“ křičel Karel Rachůnek do světa. Dravec, který se nikdy nevzdává.

„Je to tím, že jsem se v kariéře dostal tak daleko,“ řekl kdysi.

Jeden z klíčových strůjců „zázraku na ledě“ i v uplynulé sezoně dokázal, že jeho výkony nebyly náhodné. Jako kapitán dovedl Jaroslavl až do semifinále play off KHL, kde podlehl 3:4 na zápasy Atlantu Mytišči.

„Jaroslavl je pro mě nejlepším angažmá v kariéře,“ vyznal se Rachůnek.

Český hokejista se stal nejlepším obráncem celé soutěže a suverénně ovládl kanadské bodování beků v základní části (50 zápasů, 11 gólů, 35 asistencí, 46 bodů) i v play off (18 zápasů, 8 gólů, 5 asistencí, 13 bodů). Navíc lámal rekordy play off. Jako první bek kontinentální ligy vstřelil osm branek. Nasázel šest gólů v šesti zápasech za sebou a překonal dosavadní rekordmany Dacjuka, Morozova, Vorobjeva a Weinhandla.

„S Pavolem Demitrou a Pepou Vašíčkem jsme byli skvěle sehraní. Hraje se mnohem lépe, když si člověk se spoluhráči rozumí a body přibývají,“ liboval si.

Odplata ve střepech

V herní pohodě odjel i na mistrovství světa na Slovensku v roce 2011. V Bratislavě od prvních chvil s celým týmem dokazoval, že si přijel pro obhajobu. Nepříjemné chvíle však prožil v základní skupině v duelu proti Rusku, kdy ruský hromotluk Jevgenij Arťuchin nejprve zákeřně sejmul Milana Michálka a poté ošklivě i Rachůnka, až mu odletěla helma a z hlavy tekla krev.

„Střílel jsem a prostě jsem ho neviděl. Ani si nemyslím, že by to byl nějaký nečistý zákrok. Navíc při takovém nárazu helma spadne vždycky, dokonce se mi utrhly i ušní záchyty. I kdybych ji měl přivázanou, stejně by to nepomohlo. Ani mě nebolela hlava. Akorát jsem ji měl rozbitou, což spravily asi dva stehy. Nebylo to nic hrozného,“ tvrdil po šampionátu s nadhledem.

I přes parádní výkony však Česku vystavilo v semifinále stopku Švédsko (2:5) a po vítězném souboji s Ruskem muselo vzít alespoň bronz.

„Hned po zápase jsme byli všichni spokojení. Nyní s odstupem času spíš převažuje zklamání, jelikož jsme měli výborný tým a bohužel se nám nepovedla jedna a půl třetiny v semifinále se Švédy. Měli jsme nakročeno k obhajobě. Bohužel, nepovedlo se,“ zalitoval 31letý Rachůnek.

Ovšem v divokém zápase o třetí místo došlo k osobní odplatě za krvavý zákrok Arťuchina ze skupiny. Stokilového chasníka narazil na mantinel s takovou silou, že vysklili plexisklo.

„Trefili jsme se zrovna na dvířka, kde je plexi úzké. On má snad sto dvacet kilo, já také nemám zrovna málo, takže se to znásobilo a prasklo to. Záměr to nebyl, ale když už se tam objevil, tak jsem ho trefil,“ popisoval skromně Rachůnek, jehož „rána“ opět po roce vzbudila v Česku vlnu nadšení a potlesku.

Poslední sen se nesplní

Karlu Rachůnkovi se splnily téměř všechny sny. Zahrál si v NHL, získal zlato na mistrovství světa, šťastně se oženil a zplodil dvě děti. Ještě si chtěl zahrát v jednom týmu se svými dvěma bratry Ivanem a Tomášem, kteří se v létě upsali pražské Spartě a čekali na svého bratra.

„Bylo by to super. Určitě to není nereálné. Tomáš je šikovný, má všechny předpoklady hrát na nejvyšší úrovni. Spíš musíme vydržet my s Ivanem,“ říkal Karel Rachůnek před dvěma lety.

Už se ho nedočkají, svůj sen si již nikdy nesplní. Jejich milovaný bratr 7. září 2011 po tragické havárii ruského letadla v Jaroslavli a jedenáct dnů po svých 32. narozeninách odešel posílit nebeský mančaft trenéra Ivana Hlinky…

KAREL RACHŮNEK

Narozen: 27. srpen 1979 ve Zlíně.

Zemřel: 7. září 2011 (32 let) v Jaroslavli.

Výška: 188 cm.

Váha: 100 kg.

Přezdívka: „Rachna“.

Kariéra:

Zlín (česká extraliga 97–99), Grand Rapids Griffins (IHL, 99/00), Ottawa Senators (NHL, 99–03), Jaroslavl (Rusko, 02/03), Ottawa Senators, New York Rangers (NHL, 03/04), Znojmo (česká extraliga 04/05), Jaroslavl (04–06), New York Rangers (06/07), New Jersey Devils (07/08), Dynamo Moskva (KHL, 08–10), Jaroslavl (KHL, 10/11).

Zdroj: Zlínské noviny, Zlínský deník, deník Sport, MF Dnes, Blesk, ČTK, hokej.cz.

Autor: Daniel Ostrčilík

14.9.2011 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Na silnicích na Slovácku nečíhají žádné komplikace

Ve středu 13. prosince symbolicky otevřou okružní křižovatku na náměstí Svobody v Uherském Brodě.
6

Okružní křižovatka za 11 milionů v Brodě je symbolicky otevřená

ANKETA: Vyberte nejkrásnější vánoční strom ve Zlínském kraji

Jaký vánoční strom je letos ve Zlínském kraji ten nejkrásnější? O tom můžete rozhodnout právě vy. Dejte hlas svému favoritu v anketě pod tímto textem.

Může být hlavní uzel pro novou MHD v Uherském Hradišti na Všehrdově ulici?

ANKETA/ Myslíte si, že hlavní uzel pro novou MHD v Uherském Hradišti může být na Všehrdově ulici v blízkosti hlavní křižovatky, kde by mezi Střední uměleckoprůmyslovou školou a bankou ČSOB mělo denně projet více než 400 spojů? Hlasujte v anketě.

Dvě účastnice ranní nehody převezli do nemocnice s lehkým zraněním

Ranní dopravní špičku v Uherském Hradišti pořádně zkomplikovala nehoda osobních automobilů citroën a kia, které se v úterý 12. prosince před osmou hodinou střetly na křižovatce ulic tř. Maršála Malinovského a Svatoplukova.

NEPŘEHLÉDNĚTE! Prvňáci ze ZŠ Staré Město ve Slováckém deníku

V tištěném středečním vydání Slováckého deníku budou fotky usměvavých dětí ze tříd 1. C a 1. D ze ZŠ Staré Město.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT