Na 220 dětí i dospělých se vydalo úderem 15. hodiny od Obecního domu na pěší pouť po vesnici. Nejprve se zastavili v historické obecní škole a pekárně, pak u malířů, u obecní prádelny a truhláře, na mlatu u Vaňků, v Obdržálkově kovárně, za cikány pod Židovinami, u koní za rybníčky, u nové hasičské zbrojnice, v hrnčírně Tureckých, u holiče na Žabinci, v Honzákově pletárně a na Vaňkové hospodě.

„Děti i dospělí mohli zažít atmosféru naší dědiny z dvacátých let minulého století. Třeba obecní škola

byla postavena v roce 1913 za šedesát tisíc korun. Žáci v ní mluvili slovanským jazykem. Prvním správcem školy byl Jan Kučera. V roce 1920 žilo v naší obci 446 obyvatel, z toho 226 mužů a 220 žen,“ zalistoval v obecní kronice Miroslav Kovářík, který v Modré nepřetržitě starostuje od roku 1990.

Vzpomenul, že třeba černá zakuřovaná hrnčina se začala na Modré vyrábět na počátku 19. století u Tureckých na Prčově. „A proč na Prčově? Protože se tu prčívaly kozy. Na Prčově totiž chovali v jednom domě obecního capa, k němuž lidé vodívali k připuštění prčící se kozy,“ neodpustil si úsměvnou poznámku Miroslav Kovářík.

Na Modré, stejně jako na každé moravské dědině bývalo v průběhu roku často dost veselo, ale to už by byla trochu jiná kapitola.

Putování časem skončilo v nedělním podvečeru ve dvoře Obecního domu Modrá, kde děti i dospělé vítala hudební skupina Lončáci. Maminky pro ně upekly voňavý chleba, na nějž si účastníci akce mohli namazat máslo, stlučené v máselnici z devíti kilogramů kvalitní smetany.