Za barem kavárny ho ale nepotkáte, objíždí totiž Zlín s pojízdným stánkem. Narazit na něj tak můžete téměř kdekoliv.

Když se Rudolfa Škaldy zeptáte na jeho začátky s kávou, jako první si vzpomene, jak ji jako malý vařil rodičům.

„Chtěl jsem jim udělat radost, tak jsem do skleničky nasypal namletou kávu a zalil ji teplou vodou z kohoutku. Ani mě nenapadlo použít rychlovarku,“ směje se mladý barista.

K pití kávy ho podle jeho slov přivedli sourozenci.

„Bylo to někdy ve třeťáku na střední. Doma se pil vždycky turek, takže na něm jsem začínal i já. Dneska bych si ho už asi nedal,“ podotýká s úsměvem na tváři.

S myšlenkou, že by se stal baristou, si pohrával už dlouho.

„Prakticky už od doby, co jsem s kávou začal. Byl jsem ale posera. Bál jsem se napsat do nějaké kavárny, jestli by mě nevzali. Říkal jsem si, že na to nemám zkušenosti. Že je to absurdní,“ popisuje.

Jak sám říká, později to prostě nějak přišlo. A tak se z původně vystudovaného elektrotechnika stal „barista na kole“.

Kromě kola, kávy a kávovaru se neobejde bez mlýnku.

„Četl jsem knihu od Petry Veselé, která říká, že mlýnek je absolutní základ. Pro každý typ kávy totiž potřebuji jinou hrubost. Když dělám kávu přes filtr, která se louhuje čtyři minuty, potřebuji hrubší kávu, aby se více extrahovala. Pokud by byla namleto najemno, byla by hodně hořká. Naopak třeba espresso se dělá zase z co nejjemněji namletých zrnek,“ popisuje tajemství přípravy kávy.

Denně připraví i 400 šálků kávy

„Jezdíme různě po městě, vždycky po pár hodinách přejíždím. Máme už nějaké své trasy. Kromě toho býváme i v zoo, nebo třeba v divadle, když je představení,“ popisuje.

Se stánkem přejíždí hlavně po chodnících.

„Nedovedu si představit, že bych s tím jel po hlavní cestě. Navíc je ten stánek těžký a nejezdí se s ním vůbec snadno. Ze začátku jsem s tím měl fakt problémy,“ usmívá se Rudolf.

Právě podle místa a počasí se odvíjí, kolik šálků kávy denně připraví.

„Když je hezky, tak jich udělám zhruba od osmdesáti do sto padesáti. Ale třeba v zoo jich připravím i čtyři sta za den. Lidé chtějí převážně cappuccino a teď v létě samozřejmě ledovou kávu,“ přibližuje barista.

On sám ale dává přednost espressu.

„Začala mi postupem času chutnat ta typická kyselinka. Baví mě ta plnější a zároveň drsnější chuť kávy. Když jsem v práci, vypiju tak čtyři denně. Doma jen tři,“ směje se.

Nepohrdne ale ani kávou s mlékem.

„Není to tak dávno, kdy jsem vůči kávě s mlékem měl předsudky. Je ale pravda, že když je mléko správně nahřáté, tak to může být příjemné zpestření. V létě si umím mléko představit v ledové kávě,“ říká.

Barista musí vědět, co se s kávou děje

Když se Rudolf rozpovídá o mléku v kávě, přijde řeč i na takzvané latté art – vytváření obrazců na hladině kávy.

„Základ je dobře našlehané mléko. Jinak hrozí, že se vytvoří v kávě různé bublinky a ten výsledek není hezký. Jednou rukou míchám espresso a druhou do něj nalévám mléko. Princip je v tom, že ho nesmím nalévat moc rychle, ani pomalu. Asi to nedokážu pořádně popsat. Člověk prostě musí mít ten správný grif a hlavně by měl barista vědět, co se s kávou v ten moment děje,“ vysvětluje Rudolf.

Všechno se učí přímo v praxi.

„Prvně se ale zeptám zákazníka, jestli bych si mohl vyzkoušet nový obrázek. Zatím mě nikdy neodmítli, sami chápou, že se to nemám kde jinde naučit. O to větší mám pak radost, když mě zákazník pochválí. Jedna slečna mi dokonce řekla, že hezčí latté ještě nedostala. Dokonce si to fotila, to mi udělalo radost,“ popisuje své zkušenosti.

Udělat na kávě hezký obrázek, ale podle Rudolfa není vše.

„Já třeba umím srdce a něco okolo. Na podobném principu je i růžička nebo lístek. Jsem ale teprve na začátku a chci hlavně umět udělat dobré espresso. K tomu se snažím zlepšovat ve šlehání kávy a nastavování mlýnku. A až budu mít tohle vše perfektně zvládnuté, budu se učit nakreslit třeba labuť. Latté art je totiž až ta přidaná hodnota kávy. Můžu do espressa to mléko prostě jen nalít a výsledná káva bude chutnat stejně,“ dodává barista.

Naučit se připravovat kávu zvládne podle Rudolfa každý.

„Je to jako v každé jiné práci. Naučí se to asi kdokoli, ale jen někteří to dokážou posunout na vyšší úroveň. Mám hrozně rád lidi, kteří jsou do toho zapálení a dělají to srdcem. Baví mě celá ta kavárenská kultura okolo,“ uzavírá Rudolf.