Ženy zase chtějí švestky na povidla, bez nichž se v zimě neobejdou, protože jsou neodmyslitelnou součástí při přípravě zajíce či kapra na černo. Povidla ale chutnají jen tak namazaná na chleba. Před sedmdesáti lety dostal jsem - otáčeje se dosti nešikovně kolem rozpáleného sporáku - na popálenou ruku lék v podobě studených trnek, jak se u nás povidlům říkalo.

Tenkrát to byla trochu podivná první předlékařská pomoc mojí babičky, která tvrdila, že popálenina se brzy zhojí, a pokud bych odmítl to trnkové ošetření, ruka by mně začala hnisat a doktor by mi ji musel uřezat. Na babiččin lék jsem přistoupil a byl účinný, protože tu povidly ošetřenou ruku stále mám.

A teď, babo raď, na čí stranu se přiklonit. Vždyť švestkám proměněným v povidla černá jako uhel, ale zejména ve slivovici, která kudy teče, tudy léčí, jsou vděčni nejen muži, ale i ženy. Domnívám se tedy, že pravdu mají obojí. Žádná švestka, která se letos na stromech urodila, jistě nepřijde nazmar.