„V objektu naší školy se uskutečnily čtyři příměstské tábory, a to gastronomický, robotický, technický a zdravotnický. Na odloučeném pracovišti v Základní škole Tupesy jsme měli tábor přírodovědný, který byl zaměřený na myslivost. Děti se v něm mimo jiné naučily, jak se staví krmelec pro zvěř,“ stručně přiblížila příměstskou rekreaci chlapců a děvčat školou povinných Blanka Kupová, projektová manažerka zmíněného vzdělávacího ústavu.

„I letos byl uprostřed týdne součástí příměstských táborů jednodenní výlet do Strážnice, v níž jsme navštívili expozici tamního zámku, výrobu strážnických brambůrek a pomyslnou tečkou za výletem byla projížďka lodí Danaj po Batově kanále,“ neskrývala Blanka Kupová radost z výletu, který byl součástí pestrých programů pěti příměstských táborů pořádaných (SŠPHZ) Uherské Hradiště.

Název příměstský tábor „příměšťák“ se používá pro typ akce, kam děti denně docházejí, absolvují nabízený program a v odpoledních hodinách opět odcházejí domů v doprovodu svých rodičů.

„Rozhodně nelze hovořit o nějakém hlídání dětí. Ten náš příměstský zdravotnický tábor měl ambici smysluplného trávení volného času a rozvoje 18 dětí ve věku od osmi do 13 let v poskytování první pomoci“ nechala se slyšet jeho vedoucí a učitelka zdravotnické školy Bedřiška Pleváková, která spolu s učitelkou SŠPHZ Magdalénou Nevařilovou a praktikantkou Emou Dostálkovou, prověřovaly o druhém červencovém pátečním odpoledni, co se jejich svěřenci na táboře naučili a v čem se na něm zdokonalili.

Vedoucí tábora na jednom improvizovaném stanovišti prověřovala malé táborníky, jak by zvládli pomoc účastníku dopravní nehody. Oni se ho zeptali, co ho bolí a pátrali po krvácení. Pokud masivně krvácel, okamžitě se mu snažili krvácení zastavit pomocí tlakového obvazu. Do doby příjezdu záchranných složek se zraněným neustále komunikovali a kontrolovali jeho zdravotní stav.

Na dalším stanovišti musely děti poskytnout první pomoc osobě, která nedýchala nebo jen lapala po dechu, takže musely zahájit oživování neboli resustitaci. Rychlost rozhodovala, proto s ní bylo potřeba začít co nejdříve. Postiženého položily děti na záda na tvrdou podložku, nahmataly místo na hrudníku, uprostřed hrudní kosti a stlačovaly hrudník v tempu 100 až 120 stlačení za minutu, do hloubky 1/3 hrudníku. Resustitace neměla být přerušována do doby, než začne postižený samostatně dýchat nebo do příchodu záchranných složek.

V průběhu pátečního odpoledne ukázali malí táborníci, jak by se zachovali v různých situacích. Jak třeba ošetřit drobné řezné ranky na některém prstu ruky, které slabě krvácejí, ale také hluboké rány, ze kterých rytmicky stříká krev. Ránu přitlačily rukou a vytvořili tlakový obvaz. V případě silného krvácení museli ukázat, jak použít škrtidlo a utáhnout končetinu asi 1 cm nad ránou.

„Děti si v příměstském táboru mladých zdravotníků si prohloubily a upevnily svoje vědomosti, které v něm za týden získaly,“ řekly unisono učitelky zdravotnické školy Bedřiška Pleváková s Magdalénou Nevařilovou.