„Buchlovskými horami jsem jel posledně směrem do Brna nekonečných čtyřicet minut. Známému zase trvala cesta z Hradiště do Prahy i s opravami dálnice D1 něco přes sedm hodin,“ překvapil mě nedávno svými zkušenostmi Staroměšťák Tomáš Muller, který měl tu smůlu zkusit si projet klikatou silnicí I/50 mezi kopci pod Buchlovem při cestě do Brna.

KOLONA KAMIONŮ

Sám si proto dávám dostatečný náskok a vyjíždím v předstihu tak, abych kolem tamního orientačního bodu motorestu U Trampa projel okolo druhé hodiny odpolední. Ještě v nájezdu na obchvat ze Starého Města nic nenapovídá tomu, že bych se měl dočkat o pár kilometrů dál téměř hodinového zpoždění, ačkoliv se už těsně za sjezdem na Buchlovice řadím do plynule jedoucí kolony kamionů.

Celkově mě přitom podle slov mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Niny Ledvinové čekají tři překážky, respektive tři opravované úseky o délce 780 metrů, 550 metrů a 645 metrů.

Pamětní deska v Hradišti připomíná povodně z roku 1997
Hradiště má pamětní desku připomínající povodně 1997. Odhalil ji ministr

„Stavební práce začaly dvanáctého června a jsou povoleny do dvanáctého srpna. Nicméně do konce tohoto týdne předpokládáme, že bude dokončena pokládka asfaltových vrstev, a poté budou následovat pouze dokončovací práce, které dopravu již natolik neomezí,“ měla pro mě mluvčí jednu z příjemnějších zpráv.

Mezitím už začínám v koloně kamionů podezřele zpomalovat. Asi dva kilometry za Trampem totiž narážím na první, nejdelší úsek opravované cesty. Přestože třicítka na tachometru není ideální rychlost pro řidiče v pětatřicetistupňové sluneční výhni, mohlo být hůř a úsek bez zastavení projíždím poměrně plynule.

Než se však stačím znovu pořádně rozjet a posbírat odvahu na předjetí několika náklaďáků přede mnou, už zase, zhruba po kilometru od výjezdu z prvního opravovaného úseku, zpomaluji a jedu třicítkou.

To už je řada automobilů v mém čele i za mými zády natolik dlouhá, že se pomalu smiřuji s tím, že v pozici za několika kamiony, v níž jsem vjel do Chřibů, zůstanu i při výjezdu z pohoří. Druhý, naopak nejkratší opravovaný úsek, však díky pouze částečnému zúžení projíždím opět bez většího zdržení, pokud pominu dočasné snížení rychlosti. Míjím v něm také odbočku na Stupavu a Staré Hutě. To už se ale zase pomalu rozjíždím a vydávám se vstříc třetímu zpomalení.

Jan Zapletal.
Ředitel Domu kultury v Brodě Jan Zapletal v pátek rezignuje

Rozestup mezi opravovanými úseky se ještě zeštíhlil a mezi koncem druhého dopravního omezení a začátkem třetího není ani šest set metrů. Poprvé v buchlovských horách se navíc úplně zastavuji v kopci pod motorestem Samota a začínám počítat první minuty svého zdržení. Ačkoliv kvůli kamionům nevidím, jak dlouhá kolona aut je.

Vzhledem k řidiči přede mnou, který si klidně odešel do lesa na záchod, začínám tušit nejhorší. Zesiluji klimatizaci s přibývajícím horkem a čekám, stejně jako za mnou zhruba šedesátka lidí v plném autobusu. Na chvíli si tak připomínám slova zástupce ředitele ČSAD v Uherském Hradišti pro autobusovou dopravu Ivana Kalluse.

„Dálkové linky do Prahy mívají v průměru zpoždění asi 30 minut, ale musí se k tomu přičítat i dodnes rozkopaná dálnice D1, nikoliv jenom opravy u nás,“ vysvětloval mi.

Podle jeho slov je to víceméně o štěstí a nedá se odhadnout, jak která linka dojede.

„Jednou projedou bez výraznějších problémů, jindy si postojí téměř všude. Jde to těžce odhadnout a řidič musí mít štěstí,“ dodal.

Možná by nebylo od věci si vzít talisman pro naklonění osudu na svou stranu, pomyslím si na chvíli, když mě v ten moment z toku myšlenek vytrhává zacukání návěsu před mým autem, který tak naznačuje, že se chystá zdolat poslední desítky metrů kopce v němž už deset minut stojíme.

Při průjezdu zjišťuji, že jsem se zastavil zhruba sto metrů před nájezdem na poslední opravovaný úsek. V něm jediném byla pouštěna doprava kyvadlově, nicméně namísto odsunutých semaforů pouští auta muži v reflexních vestách. Na konci Chřibů se nakonec dívám na hodiny. U Trampa jsem byl ve dvě a právě je dvacet minut po druhé.

Na cestě jsem se tak zdržel zhruba deset minut, což tak strašný výsledek není. Holt štěstí se na mě usmálo i bez talismanu, nicméně už teď mi je jasné, že napodruhé by se mi mohl průjezd buchlovskými horami několikanásobně prodloužit. Moje ruleta o štěstí však tentokrát vyšla.

Ilustrační foto.
Tropy na Slovácku: firmy zavádí speciální opatření