„Vnitřní stav původních hliněných omítek, které byly opravovány naposled před 25 lety, už nevyhovoval expozičním účelům – omítky byly místy vydrolené a podlaha deformovaná a popraskaná,“ informoval etnograf Slováckého muzea Jan Káčer.

Před započetím stavebních prací bylo podle něj nutné vystěhovat nábytek a vybavení z expozice, aby bylo možné starou omítku oklepat až na hrubé zdivo.

Při tom pracovníci v černé kuchyni objevili dosud skryté a nepoužívané kouřovody z původních topenišť. Na odkryté hrubé zdivo se po jeho důkladném proschnutí aplikovala základní vrstva hliněné omítky složené z tučné jílovité hlíny a řezané slámy s příměsí vody.

„Další vrstva hrubé hliněné omítky byla nanesena po důkladném proschnutí první a finální třetí vrstva jemné omítky byla nanášena pomocí hladítka a přesně dotahována i v okolí okenních a dveřních otvorů. V této fázi byla položena i vrstva hliněné mazaniny na podlahy a vše muselo po dobu několika týdnů nechat opět důkladně proschnout,“ popsal Káčer technologický proces, který v závěru ještě obnášel výmalbu třemi vrstvami vápenného mléka a modrou podrovnávkou, která byla zjištěna při odstraňování původních omítek.

Na konci dubna byl vybaven interiér jizby, černé kuchyně i přízemní část patrové komory předměty, které návštěvníkům přiblíží způsob bydlení a tradiční vybavení usedlosti uherskohradišťského Dolňácka.

V drobných opravách tohoto objektu chtějí pracovníci Slováckého muzea pokračovat i v následujících letech, aby expozice tradičního lidového stavitelství v Topolné byla zachována dalším generacím v co nejautentičtější podobě.