Zdroj: DENÍK„Onemocnění jsem prodělal na přelomu září a října, léčil jsem se zhruba dva týdny a následně ještě nějakou dobu cítil celkové oslabení organismu. Nejprve se mi rozjela bolest v krku a naběhla teplota. Byl mi diagnostikován silný zánět hltanu a dostal jsem antibiotika. Ta nezabírala, a tak jsem dostal předpis na silnější, která zafungovala,“ líčí své patálie se souběhem zdravotních obtíží Pavel Šupina.

Následně poté se dozvěděl, že známý, se kterým se potkal je covid pozitivní, a tak se nechal testovat a výsledek byl rovněž pozitivní. Následně začal pociťovat bolest kloubů a svalů, výkyvy teplot, malátnost i únavu. 

 „Tehdy jsem byl pracovně dost vytížený, málo spal i celkově málo odpočíval a o to víc to na mě dopadlo,“ připomíná bánovský rodák.

Zavřený zůstal v bytečku v Uherském Hradišti, aby neohrozil rodinu. Po týdnu přišel o čich a chuť.

„Z těch dvou týdnů byly nejhorší čtyři dny v kuse, kdy jsem byl rád, že si vůbec dojdu ohřát jídlo nebo alespoň na záchod. Téměř jsem nespal. Bylo mi fakt na nic, ale v nemocnici jsem naštěstí neskončil. Během těch nejhorších dnů bych to rozhodně klasifikoval na kurňa těžký stav,“ pokyvuje Pavel Šupina hlavou.

Tehdy ale podle jeho slov pandemie nebyla ještě v takové fázi v jaké je nyní.

„Čísla byla nízká a tím pádem i menší povědomí o možnostech průběhu. Oproti tomu, co si mnozí prožívají nebo už prožili, mohu říct, že jsem měl štěstí,“ přiznává mladý herec.

Žádné příznaky nemoci mu po vyléčení nezůstaly, ale její prodělání vnímá jako nepříjemnou zkušenost, kterou by nechtěl opakovat.

„Snažím se chránit sebe i své okolí. Myslím ale, že to co nás ještě v dalších letech dožene, bude naše psychická a duševní nevyrovnanost. Rok už tady vládne obrovské napětí, společnost se rozděluje a dělení se odráží do všedního žití. Lidé jsou nevrlejší a nenávistnější, zažívám to dnes a denně a je mi to líto,“ zamýšlí se Pavel Šupina nad aktuálním stavem společnosti.

Vzpomíná na to, jak se na počátku pandemie lidé dokázali semknout, šít roušky, organizovat nákupy seniorům či jinak pomáhat. Následně se podle něj vytratila důvěra a motivace táhnout za jeden provaz.

„Myslím, že se vláda zamotala do vlastní sítě. Pokud by opravdu hrálo prim zdraví občanů, nestalo by se, že máme nedostatek lůžek, včas by se jednalo o převozu pacientů v kritickém stavu do sousedních zemí, nehrozil by kolaps zdravotnického systému, ale byl by na to připraven. Nepohybuji se v politických kruzích, nevidím dovnitř, ale to, co vidím z vnější strany mě znepokojuje a stále se dostává dalších a dalších indicií, že se hraje o něco jiného,“ přemítá Pavel Šupina o širších souvislostech.