A stalo se. Při šestém ročníku Kudlovického vinného žlebu aneb Otvírání sklepů jej vinaři z Hubáčkovy ulice slavnostně dekorovali modrou zástěrou s vyšitým hroznem, koštýřem se slováckými ornamenty a diplomem. „Abych pravdu řekl, byl jsem z toho titulu a slavnostního aktu trochu rozhozený, ale v duchu i velice šťastný,“ svěřil se se skromností sobě vlastní Alois Cablík.
Pěstování vinné révy se začal věnovat před jednatřiceti lety na Babicku. „Tamější zemědělské družstvo mně dalo v jeho vinici Ve Žleboch do nájmu tři řádky odrůdy Müller Thurgau. To byly prvopočátky mého vinaření,“ vzpomíná novopečený nositel titulu Vinař roku 2011.

Později si přibral a dosadil vinohrad v trati Na Hradské a v kudlovických Panihájích. „Spolu se zetěm Františkem Kovaříkem si vybudovali v Hubáčkově ulici v Kudlovicích vinný sklep. Pan Cablík se může pochlubit nejen tím, že úspěšně složil degustátorské zkoušky, ale má i celou řadu medailí z výstav vína a titulů šampion výstavy,“ prozrazuje na Cablíka další z babických vinařů, devětašedesátiletý František Maňásek.

Než mohou mozolnaté dlaně Aloise Cablíka na podzim potěžkat zelené a modré perly hroznů z jeho vinohradu, musí v něm odvést od jara kus práce. „Mám to štěstí, že jsem na svůj věk zdravý, takže si ve vinici i s chutí zakopu motykou. Raduji se z toho, že v mých vinařských šlépějích kráčí zeť František Kovařík a jeho syn Libor. Zeť má na starosti sklep a výrobu vína v něm, zatímco my s vnukem se staráme o vinice,“ neskrývá radost ze svých pokračovatelů.

Cablík se netají tím, že letos na jaře se po třiadvaceti letech rozloučil s babickým pěstitelským lihovarem, v němž jako páleničář proměňoval ovocné kvasy v destiláty. „Slivovici rád nemám, ale tři deci červeného vínečka před spaním si dám každý den. To se pak dobře usíná a spí až do rána,“ tvrdí Cablík.

Na otázku, má-li víno nějakou vinu, odpověděl: „Je to požehnaná vina. Ale neměli bychom dopustit, aby se člověk provinil na víně,“ zní vinařovo vyznání.