Žádnému jinému místu na Moravě totiž významnější postavení v dějinách husitské revoluce nepřísluší. Připomíná to památník s názvem Husitský sloup, jenž má důstojné místo před základní školou na nedakonické návsi.

Útok, při němž husité klášter, patřící mezi nejbohatší církevní ústavy na Moravě, vyloupili a zapálili. Popelem lehl také klášterní chrám.

„Traduje se, že při požáru kostela uhořel přímo před svatostánkem velehradský opat Jan a další čtyři cisterciáčtí mniši,” poznamenává, koordinátor kulturních aktivit a poutního Velehradu Petr Slinták.

„Románská stavba, ve které se velehradský klášter nacházel, byla obehnána menší hradební zdí. Několik metrů této zdi se dochovalo dodnes, a to za bazilikou směrem k velehradským rybníkům. A právě tuto hradbu museli husité překonat, když na klášter útočili,” upřesňuje Petr Slinták.

Zbytkům hradební zdi, která byla při přepadení kláštera husity poničena a s léty chátrala, se dostalo obnovy v roce 2014, při omlazovací kúře velehradského církevního centra.

„Na některých kamenných blocích tvořících zadní stěnu chrámu můžeme i dnes spatřit začernalé šmouhy. Jde o následky velehradských požárů. A protože právě v této zadní zdi velehradské baziliky se dochovalo nejvíce románských prvků, předpokládáme, že některé ze skvrn vznikly právě při požáru z roku 1421,” domnívá se Petr Slinták.

Druhou ranou pro velehradský klášter se stal rozsáhlý požár, kterým byl zasažen v roce 1681. Cisterciáci se poté rozhodli pro celkovou přestavbu, která dala klášteru i kostelu dnešní podobu. Generálním projektantem radikální přestavby kláštera (1681–1769) a kostela (1686–1735) byl Giovanni Pietro Tencalla.

Druhý svěcením velehradského kostela 2. října 1735 byla jeho přestavba dokončena. Bývalý klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie dnes nese plné jméno bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Je jednou z nejvýznamnějších  poutních bazilik v ČR a zároveň je i farním kostelem Římskokatolické farnosti Velehrad.