Byli mezi nimi jednak výtvarníci a fotografové (Lenka Jurečková, Milan Raška, František Pavlica, Miroslav Bystřický, Karel Táborský, Vlastimil Mahdal, Libor Velan, Zdeněk Kup, Jan Botek, Zdeněk Polišenský, Oldřich Prajza, Milan Zámečník, Jaroslav Strnad a další, pochopitelně mnoho folkloristů a také třiadevadesátiletý Dr. Josef Jančář (ex ředitel Slováckého muzea před r. 1968) a Ústavu lidové kultury ve Strážnici (po r. 1989), který na Miška zavzpomínal, jak mu „vytrhl trn z paty", když se věnoval francouzskému souboru při jeho pobytu na strážnickém festivalu.

Eveno, rodák z Bretaně, žil na Slovácku v letech 1992 až 2014 a jeho životní osudy a profil výtvarníka přiblížil v úvodním slově Miroslav Potyka: „Pro Evena byla nejvýraznějším inspiračním zdrojem moravská (přesněji řečeno slovanská) tradice lidové kultury, a to ve všech formách - píseň, tanec, kroje, zvyky, architektura a svým způsobem i krajina. Tyto podněty byly pouze prvotním impulzem k osobité tvorbě, k jejich přetavování svérazným a nezaměnitelným viděním z rodu imaginativního - tu surreálného, tu lyricko-poetického výtvarného názoru chagallovského ražení. Jistě jsou zřetelné i ozvěny poetiky insitních malířů a pozoruhodný je v tomto kontextu i Evenův vlídný humor…".

Na vernisáži doplnil pohled a vzpomínku na Miška ukázkou ze své knížky publicista Jiří Jilík. Báječnou náladu vernisáže naplnila bezesporu cimbálová muzika Burčáci s primášem Fankem Ilíkem, kterou doplnili hosté - primáši, Miškovi přátelé, „Majstr" Martin Hrbáč, Anička Surá a Jiří Potyka. A zpíval domácí mužský sbor Krasavci.

Celá nádherná akce se uskutečnila díky Galerii obce Ostrožská nová Ves a jejímu kurátorovi Janu Botkovi, Evenově vdově Zdeně - ta zapůjčila kolekci akvarelů a kreseb.

A také řadě Miškových přátel, kteří si doma ochudili stěny svých pokojů a přenesli Miškovy obrazy na výstavu - ta potrvá do 23. září 2024.