Nejvíc určitě její prarodiče v místní části Uherského Brodu – v Havřicích. Co říkají na to, že se jejich vnučka probojovala už podruhé na tuto největší sportovní událost, i jaká byla její cesta za pěti olympijskými kruhy, mi ochotně ve svém havřickém domku prozradili její čtyřiaosmdesátiletí prarodiče Josef a Jindřiška Křivdovi.

Co říkáte na to, že vaše vnučka bude už podruhé startovat na olympiádě?

Josef Křivda: Myslím si, že je to vyvrcholení jejího úsilí. Neuvěřitelné, že se jako samouk dostala až tak daleko. Šárka je velký dříč. Má na to, aby vyhrála. Snad se jí to podaří.

Jak vzpomínáte na její snowboardové začátky?

Josef Křivda: Když Šárka se snowboardem začínala byl to módní sport pro mladé, víceméně show. Předtím jezdila na skateboardu. Myslím, že i díky jejímu úspěchu se tento sport ještě více rozšířil. Šárka patří ke světové špičce, většinu roku je v Americe a tam se stýká s nejlepšími závodnicemi. V České republice nemá vlastně konkurenci. Byla tady u nás myslím už třikrát s kamarádkou z Ameriky.

Jindřiška Křivdová: Ona je tam více než doma.

Josef Křivda: Tady nejsou takové podmínky pro snowboarding. Mám dojem, že budují nějakou rampu na Klínovci. Kdysi si postavila trampolínu u nás na zahradě a tam trénovala ty kotrmelce. S Šárkou teď začínají jezdit Ledecká a Samková. My držíme palce všem holkám.

Jindřiška Křivdová: Hlavně když bude medaile.

Josef Křivda: V tomto sportu stačí jenom malinká chybička a je to všechno pryč.

Jindřiška Křivdová: Hlavně když dojede v pořádku.

Jaká vlastně Šárka je?

Jindřiška Křivdová: Šárka je typický štír a jde si za svým cílem. Je obrovsky zarputilá. Dala se na snowboarding sama, neměla žádného trenéra. Kluci v té době na snowboardu jezdili, ale holky vůbec. Ona je dříč. Škoda, že nemůžu najít tu fotku, jak stojí někde u sloupu, drží se ho kolem dokola a na druhé fotce už je vylezená nahoře. Věčně měla taky něco zlomené. Chodila ve škole po rukou po schodech, ředitel jí to tehdy zakázal. Byla vždycky taková klukovská nátura, hrála florbal, hokej a pak začala s tím snowboardem. Jednou ji zavolali na vyznamenání do Prahy, ale ona tam nechtěla jet, vystavovat. Šárka je prostě svá, taková soběstačná a skromná. Říkala jsem jí: Šárko, jak jsi tam šla na té olympiádě vedle toho Jágra v první řadě, vlasy ti trčely z čepice ven. Ona je prostě taková. Neřeší to. (smích)

Takže tady u televize budete všichni fandit?

Jindřiška Křivdová: Já asi ne. Těžko snáším ty pády.

Josef Křivda: Ale bude. My ji uklidníme.

Jindřiška Křivdová: Já jsem už teď nervózní.

K počátkům Šárčiny kariéry se vyjádřila i její teta Alena Kohoutová. Podle jejích slov začala Šárka jezdit na prkně asi v sedmé třídě, kdy dostala k Vánocům svůj první snowboard. „Jeli jsme tenkrát do Tater i s jejími rodiči a Šárka se prvně postavila na snowboard. Byla opravdu přirozený talent. Druhý den si na večerním lyžování zlomila ruku a další ráno už stála zase na svahu. Ona musí mít na chirurgii už pětimetrový zápis," dodala s úsměvem Alena Kohoutová.