Vítězslav Komárek ze Zlína podniká v Pašovicích. V malé obci zřídil provozovnu, které se na vesnicích prakticky nevyskytují – luxusní bar. Do Pašovic dojíždí za prací každodenně.

„Cestování mi nevadí. Navíc mám v Pašovicích dva syny a nějaký čas jsem tam bydlel, takže znám také celou řadu místních lidí. V provozování restaurace na vesnici a ve městě je velký rozdíl. Bez vzájemného kontaktu s obyvateli Pašovic a sžití se s jejich potřebami bych neobstál,“ poznamenal Komárek, který ještě osmnáct let pracoval jako provozní podobného zařízení v rakouských Alpách. „Byla to tvrdá, ale nesmírně užitečná škola. Já tvrdím, že podobnou zahraniční praxi by měl absolvovat každý český číšník, hospodský nebo provozovatel hotelu,“ zamýšlí se živnostník.

Zdejším provozovnám chybí podle jeho názoru profesionálové. „Naši lidé mají co dohánět. Chybí jim důslednost a pečlivost. Řada tuzemských provozů má hygienické nedostatky. V zahraničí lidé tvrdě pracují a váží si práce,“ vyjmenovává některé rozdíly mezi zahraničními a tuzemskými provozovnami Vítězslav Komárek.

Vydělané peníze utratil v Americe za lékařskou péči

K jeho rozhodnutí zřídit v Pašovicích luxusní bar vedlo hned několik důvodů. Před několika měsíci vyhrál konkurzní řízení na nevyužitý objekt. „Navíc jsem si uvědomil, že mladí lidé jezdí do atraktivních podniků ve větších městech. Nakoupil jsem kvalitní nábytek, hudební aparaturu a dostatečně zásobil bar. Jsem schopen v mé provozovně nabídnout diskotéku, živé vystoupení, ale také prostory pro svatbu, školení s využitím promítacího projektoru a podobné příležitosti. Nekuřáci zase ocení nekuřáckou část mé provozovny,“ pochlubil se dvaapadesátiletý provozovatel objektu.

Tři roky strávil v Americe také jiný podnikatel, Pavel Ledabyl z Uherského Hradiště. Dnes se může pochlubit tučným kontem, kterému vévodí šestimístná částka. Byla však vykoupená tvrdou a usilovnou prací, o které se prý běžnému Čechovi ani nezdá.

„Amerika dá skutečně zájemcům nekonečné možnosti. Za pár dolarů si pořídíte auto a byt tak, abyste mohli začít. Ve chvíli, kdy přijde na placení nájmu a zdravotní péči, je ale všechno jinak,“ dodává. Ví, o čem mluví. Po roce práce, kdy vyzkoušel práci pomocníka v restaurační kuchyni či stavebního dělníka, se zdálo, že jeho konto úspěšně roste a že nic nebrání jeho vysněnému cíli zařídit si po návratu do České republiky nový byt, menší prodejnu a luxusní automobil. Pracoval dvanáct hodin denně, většinou i o víkendech. Volno si udělal jenom občas, v neděli. Jednou za rok odjel na pět dnů za rodiči do své vlasti.

„Pak mě ale začaly bolet zuby a vzápětí jsem dostal zánět slepého střeva. Za náročnou léčbu zubů, operaci střeva a pobyt v nemocnici jsem zaplatil bez nadsázky vše, co jsem do té doby vydělal. Začínal jsem prakticky od nuly. Pokud bych v USA po této zkušenosti ještě jednou onemocněl, vrátil bych se na Moravu a vykašlal se na Ameriku. Začínat podruhé, na to bych už prostě neměl sílu,“ přiznává Ledabyl.

Kompletní článek najdete v tištěném vydání Slováckého deníku a nově ve službě E-paper.