Pouť byla pořádána u příležitosti příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu.
„Ve všech dědinách, jimiž jsme procházeli, byla srdce lidí otevřena dokořán na plných sto procent. Bylo to půl týdne dobré vůle a pěkného počasí, které nás na cestě provázely," neskrýval radost předseda Matice velehradské P. Jan Peňáz.
Ten po cestě z Hostýna na Velehrad poutníky za pochodu zpovídal, ale také sloužil v místech zastávek, ve Štípě a Napajedlech, mše svaté.
Z Velehradu na Hostýn nebo opačným směrem šel pěší pouť třináctkrát. Z Velehradu na kopec sv. Antonína dvakrát.
Nejmladším poutníkem byl podle jeho slov osmiletý klučina, nejstarším pětasedmdesátiletý muž.
Oba dorazili v pohodě do poutního Velehradu, kde páter Peňáz sloužil hned po příchodu do baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje mši svatou pro poutníky a sto dvacet vozíčkářů. Všichni účastníci pěší pouti pak od něj obdrželi pamětní list.
