Jejich viditelným znamením byl malý dřevěný cyrilometodějský kříž, který si pověsili na krk, když se vydávali na 14. ročník pěšího putování na Velehrad.

Ke kořenům víry, vzdělanosti a kultury šlapali poutníci průběhu třetího srpnového týdne v osmi proudech z různých míst Moravy. S pořadatelským Společenstvím cyrilometodějských poutníků vyrazili jako první věřící chodci z Radešínské Svratky, a to v neděli 17. srpna. V dalších dnech se k nim postupně přidávali poutníci z Vranova nad Dyjí, Vítochova, Netína, Znojma, Olomouce, Olešnice, Skalice na Slovensku, Ratíškovic, Ostrožské Lhoty a Uherského Ostrohu.

„Letošní pěší pouť se konala na poděkování svatým Cyrilu a Metoději, s prosbou, aby jejich dědictví opravdu žilo. Ti, co se s námi letos vypravili na Velehrad, šli také za posvěcení rodin a rodiny v těžkostech," okomentoval pouť plnou modliteb a duchovních písní předseda Matice velehradské, farář z Křtin a jeden z organizátorů pouti Jan Peňáz. Radoval se z vysoké účasti poutníků, kteří se navzdory ne zrovna nejlepšímu počasí, jenž je provázelo, modlili nejen ústy, ale celým tělem.

„Od pondělí do čtvrtka jsme každý den promokli. Já jsem se musel odejet poléčit, ale včera ráno už jsem šlapal s poutníky ke kapli sv. Klimenta v Chřibech, kde se jednotlivé proudy slily v jeden," svěřil se kněz z Vranova nad Dyjí, který v roce 2000 absolvoval s P. Janem Peňázem a s několika dalšími poutníky pěší cestu do Říma. Cestu na Velehrad šlapali už počtrnácté.

„Čím je Řím pro všechny křesťany, tím je Velehrad pro Slovany. Do Říma ale nemůže jít pěšky každý, zatímco na Velehrad se to dá zvládnout během týdne, řekli jsme si před čtrnácti lety po návratu z Říma. A tak jsme zavedli každoroční pěší pouť na Velehrad," glosoval páter Peňáz.

Samozřejmou součástí pěšího putování byly bohoslužby, motlitby, adorace a zpěv náboženských písní – protože bez nich by pouť nebyla poutí. Ta čtrnáctá na Velehrad vyvrcholila v tamní bazilice, kde poutníci obnovili své zasvěcení Pánu Bohu rukama Matky boží. K oltáři položili dřevěné křížky, s nimiž putovali, ale také kytičky polních květin, které natrhali při cestě na Velehrad.

Při mši svaté, kterou v bazilice celebroval farář a probošt Význačné kolegiální kapituly u sv. Václava v Mikulově Pavel Pacner, prosili poutníci Pannu Marii a Pána Boha za posvěcení rodin za odvrácení rodinných těžkostí a za život v míru a bez válek. „Modlili jsme se za odvrácení nevyléčitelné nemoci eboly, na niž už zemřelo na 1300 lidí. Žel, byli mezi nimi i milosrdní bratři, sestry a jeden kněz," konstatoval P. Jan Peňáz.