Coby člen Parlamentního shromáždění NATO dohlížel na demokratický průběh parlamentních voleb v Gruzii. Čtyř a půl milionový zakavkazský národ nakonec politickým kormidlem rázně otočil. Dosavadní premiér Michail Saakašvili odchází do opozice a na jeho post nastupuje miliardář Bidzina Ivanišvili, od něhož se očekává především zlepšení chladných vztahů s Ruskem pošramocených konfliktem o Jižní Osetii. Saakašvili však zůstane až do října příštího roku gruzínským prezidentem.

Co výsledek voleb pro Gruzii znamená, kam bude pod novým premiérem a jeho kabinetem země směřovat?

Měli jsme možnost hovořit přímo s Bidzinou Ivanišvilim, jehož koalice Gruzínský sen sdružuje šest různých stran. Představil nám program, hnutí, záměry. Vyjádřil se tak, že prioritami zůstávají vstup do NATO a Evropské unie. Chce také vylepšit vztahy s Ruskem, které sice i nyní vynakládá obrovské finanční prostředky do Jižní Osetie, to se mi ale z dlouhodobého hlediska jeví jako neudržitelné. Myslím si, že se obě země nějak dohodnou na autonomii tohoto konfliktního regionu. Vždyť Rusko je pro Gruzii do budoucna potenciálním velkým obchodním partnerem, určitě sehraje větší roli než v současnosti, kdy Gruzínci obchodují především s Tureckem, Ázerbájdžánem, Arménií, USA nebo Německem.

Byla v zemi cítit nějaká nervozita?

Vztahy v předvolební kampani byly vyostřené, očekával se i možný ozbrojený konflikt, ten se však neuskutečnil. Byl jsem se podívat i na sobotní demonstraci v Tbilisi, jíž se zúčastnily statisíce lidí s modrými vlajkami a číslem 41, což bylo Ivanišviliho číslo. Z nálad obyvatelstva tedy bylo patrné, že v hlavním městě zvítězí opozice. Tam byla podpora skutečně velká. Po volbách ale žádná nepřiměřená reakce z jedné či druhé strany nepřišla, naopak následoval vznik komise, která má zajistit dobrou komunikaci s premiérem a hlavou státu.

Atmosféra voleb v Gruzii se od té u nás hodně liší.

Atmosféra voleb v Gruzii se od té u nás hodně liší. Foto: archiv Antonína Sedi

Jak jste vnímal bezpečnostní situaci? Hrozilo vám nějaké nebezpečí?

Cítil jsem se bezpečně. Chodil jsem bez problémů, kudy jsem chtěl. Ani v hotelu, kde jsme s celou delegací bydleli, žádná ochranka nebyla. Vůbec jsem se nesetkal s nějakými nesrovnalostmi, ať už na demonstraci v Tbilisi, nebo na venkově. Kampaň sice byla velmi ostrá včetně slovních ataků, nálada bojovná, z hlediska bezpečnosti jsem ale žádné potíže nezaznamenal. Spíše bych mluvil o předvolebním očekávání.

Ve zprávách často slyšíme o zahraničních pozorovatelích, málokdy už ale dojde i na informace, co vlastně na místě činí. Jaké jste tedy měl povinnosti?

Vše začalo brífinkem, na němž nás seznámili s protokoly k vyplňování a následnému statistickému zpracování. Poté jsme se setkali s představiteli koalice i opozice, seznámili se s pohledem nezávislých médií a neziskových organizací. Dnem D bylo volební pondělí. Ještě před otevřením v osm hodin ráno jsme fyzicky kontrolovali volební místnosti, složení komisí, zapečetění uren a zda v nich už nejsou nějaké obálky. Ve dvojčlenných skupinách s překladatelem a řidičem jsme pak objeli deset volebních okrsků. Všímali jsme si, jestli komise kontroluje občanské průkazy voličů. Po uzavření místností jsme ještě pozorovali sčítání. Je nutné podotknout, že ve volebních místnostech se vždycky nacházeli i zástupci politických stran, kteří si dokonce vše natáčeli na video. Doplňovali je pozorovatelé z neziskového sektoru a novináři.

Jak tedy zněl závěr vašeho pozorování? Byly to demokratické volby? A to optikou zakavkazskou, nebo i tou naší, západní?

Řekl bych, že i tou naší. Byly to demokratické volby západního střihu, alespoň v oblasti, kde jsem se zdržoval já. Pozorovatelé Parlamentního shromáždění NATO navštívili celkem 1200 okrsků, jen v sedmi procentech z nich se našly nějaké problémy. Někteří voliči si například smývali kontrolní postřik na palci u ruky, aby bylo vidět, že již hlasovali. Jenže to bylo spíše na venkově, kde se všichni znají.

Nemohli představitelé Gruzie prostě říct: Jsme suverénní stát, který si dokáže uspořádat volby sám. Žádné pozorovatele tu nechceme?

Pozor, my jsme přijeli na jejich žádost. Tyto státy mají samy zájem, aby byly volby regulérní. Na můj vkus tam ale těch pozorovatelů bylo až moc (cca šedesát tisíc pozn. aut.). Malé místnůstky, třeba ve školách, byly doslova přeplněné pozorovateli.

Má nás v České republice dění v Gruzii zajímat? Existují nějaké česko-gruzínské vztahy?

Do Gruzie létá pravidelná linka ČSA, přestože se už uvažovalo o jejím zrušení. Česká republika tam i něco vyváží, například policie má naše škodovky. Oblast Zakavkazska je v zájmu zahraniční politiky České republiky i historicky. Ekonomická spolupráce by se dala zlepšit, možnosti působení našich firem tam určitě existují. Když jsem navštívil gruzínský zanedbaný venkov, měl jsem pocit, jako bych se vrátil do Ruska před dvaceti lety. Charakteristický je zejména chudobou a nedostatkem pracovních příležitostí. Kolem Černého moře se sice zaměřují na turismus, ale do rozvoje tam bude potřeba ještě hodně investovat.