„Rozdíly ve výdajích za léky budou oproti minulému roku veliké. Musíme totiž platit ulékaře, vlékárně izvýšené doplatky za léky. Anechci ani pomyslet, co by se stalo, pokud bychom museli vyhledat ošetření na pohotovosti,“ přibližuje rodinnou situaci František Halašta.

Naposled prý jí využili 30.prosince, kdy se naštěstí ještě neplatilo. „Byla tam totiž lékařka, která dceři vůbec nepomohla a spíše jí ještě přitížila. Chybu pak musela napravit až ošetřující lékařka mé dcery,“ popisuje otec František zážitek.

Výši plateb za medikamenty si však zatím netroufá odhadnout, letos ještě léky nevyzvedával. „Měsíčně jsme loni vydávali za léky zhruba pětistovku na ty nejnutnější základní, další pětistovku pak za různé kapky a jiné,“ upozorňuje stím, že dcera trpí vrozenou srdeční a oční vadou a denně bere pět různých prášků.

„Bez medikamentů by nepřežila a přitom si je musí všechny hradit, žádná výjimka se na ni nevztahuje,“ říká otec smutně stím, že absolvoval také kolotoč po lékárnách, aby zaplatil na doplatcích co nejméně. Někde prý se liší iodesítky korun. Rodina tak jen za recepty zaplatí sto padesát korun, a bude-li pro předepsání léku nutné ivyšetření lékaře, připlatí si za každé dalších třicetkorun.

Jeho slova potvrzuje inemocná dcera Kateřina. „Ráno mám připravených tři a půl, večer dva a půl a přes týden navíc ještě vpondělí a pátek jeden a půl prášku. Beru je od šesti let a už natrvalo. Teď mi bude čtrnáct,“ vysvětluje smířeně.

Je-li její zdravotní stav dobrý, navštěvují lékaře jedenkrát vměsíci. To znamená minimálně třicetikorunovou položku. „Pokud se však zdraví zhorší, je to klidně itřikrát týdně. Ato ještě jezdíme na různá vyšetření a prohlídky do Brna,“ vyjmenovává stím, že ipro něj taková cesta představuje nemalé náklady, které příspěvek od státu nepokryje.

Při zhoršení zdravotního stavu tak rodinný rozpočet musí počítat navíc sčástkou minimálně devadesát korun a další tři desítky korun ještě za vyšetření vBrně. „Ato si na každou návštěvu lékaře vBrně musím vzít celý den volno, které mi nikdo nezaplatí. Stejně tak auto a benzín,“ stěžuje si František.

„Kdyby ale dcera prášky nebrala, musela by na transplantaci srdce. Na tu nemáme, museli bychom hradit dva vrtulníky. Jeden by převážel dceru, druhý orgán,“ přidává se ještě matka Věra, která na Kateřinu pobírá příspěvek na péči. Jedním dechem dodává, že každý stojí přes sedmdesát tisíc, stejně tak nepředstavitelně drahý by byl následný pobyt vnemocnici.

Aotec doplňuje, že výše příspěvku pokryje výdaje tak maximálně na čtrnáct dní. „Pak se držíme tak tak jen se sociálními dávkami od státu. Ato jsem ještě téměř dva měsíce řešil, že nám snížili ostupeň kategorii postižení,“ vysvětluje.