„Toto je požární poplach. Prosíme, opusťte okamžitě budovu nejbližším únikovým východem,“ ozývá se po výstražném signálu třídami i na chodbách.

Ten, kdo očekával následující spěšné otevírání dveří a úprk školáků při nácviku evakuace, toho zřejmě premiérový start jednoho z nejmodernějších protipožárních systémů překvapil. Technologie, jejíž cena se pohybovala někde mezi sedmi a osmi miliony korun, se totiž při spuštění poplachu na první pohled chová zcela naopak.

„Dveře se samy začnou zavírat, systém pak spustí turbíny umístěné v suterénu, které do celé budovy vhání vzduch. Ten vychází ven zase okny v horním patře, které se automaticky při zalarmování otevřou,“ popisuje jednotlivé kroky supermoderní protipožární technologie ředitel ZŠ UNESCO Jan Vorba.

Škola tak na chvíli připomíná místo duchů. Aniž by člověk cokoliv dělal, zavírají se před ním dveře a z neurčité vzdálenosti sviští jen silný průvan. Jan Vorba je ale v té chvíli ledově klidný a pouze si kontroluje seznam absencí.

„To je vždy nutné udělat předtím, než vyběhneme ven. Díky elektronické evidenci třídních knih si můžu během několika sekund vytisknout seznam omluvených dětí, takže před školou se poté musíme dopočítat přesného čísla,“ vysvětluje.

To už ale po chodbách míří proudy žáků k únikovému východu. To už má ředitel připraveno další překvapení.

„Snažíme se nenápadně odchytit jedno z dětí. Třídnímu učiteli by poté měl jeden žák scházet. Pokud ne, víme, že špatně počítal a nebyl pozorný,“ vysvětluje Jan Vorba s úsměvem.

Tentokrát mu však jeho drobná lest nevychází. Možná i proto, že byla zkouška požárního poplachu dopředu hlášena.

„Všichni o tom věděli a dobře si hlídali žáky i při přesunu, nedali mi proto příležitost někoho odchytit. To je ale výjimečné, protože jsme chtěli nový systém vyzkoušet. Jinak zkoušky probíhají neohlášeně a nikdo kromě pár lidí neví, zdali se jedná o test nebo opravdu hoří,“ přiznává Jan Vorba.

Mezi osobami, které jsou o zkoušce vždy předem informovány, je také požární preventista školy Pavel Jordán, městská policie a hasiči. Automatický systém jim dává totiž zprávu, že byl alarm spuštěn.

„Nejedná se rozhodně o obvyklé vybavení. Dozor dělám na více než padesáti školách a taková požární opatření vidím v akci poprvé,“ pochvaluje si investici města do bezpečnosti žáku na ZŠ UNESCO Pavel Jordán.

Proč se zavírají po spuštění poplachu dveře a začne do budovy proudit turbínami vzduch, který spíše hoření podporuje, má podle něj jednoduché vysvětlení. Vše je totiž do posledního detailu promyšleno.

„Dveře se zavírají, ale samozřejmě nezamykají, aby mohli žáci své třídy opustit. Jejich zavřením se ale zamezí přísunu dalšího vzduchu do tříd. Turbíny jej tak sice vhání do budovy, nicméně pouze do prostor chodeb,“ objasňuje Pavel Jordán. Požár se navíc nemá do chodeb jak dostat.

„Všechny dveře mu brání v prostoupení do chodeb. Tam je navíc extrémně nehořlavé prostředí a není tam nic, co by mohly plameny pohltit. Vháněný vzduch tak pouze umožňuje pohyb osob po chodbách a případný kouř by následně vycházel otevřenými okny v horním patře,“ upřesňuje důmyslnost systému Pavel Jordán. Jan Vorba mu v tu chvíli dává s politování za pravdu.

„Na chodbách nemůžeme mít ani nástěnky, nic. Musí tam být a jsou tam prostě jen holé zdi,“ poznamenává k jedné z daní, kterou musí škola platit za téměř dokonalou ochranu před požárem. A kdyby náhodou byla budova odříznuta od proudu, je připraven záložní generátor na naftu.

„Tři minuty. Norma je čtyři, takže jsme to zvládli s předstihem. Výsledek se mi hodně libí,“ dodává Jan Vorba, který rovnou míří na první stupeň ZŠ UNESCO do ulice Hradební.

Tam namísto automatického spuštění alarmu, zavírání dveří, turbín a generátorů obíhá jednu místnost po druhé a volá „Hoří!“.