Nádvoří Reduty, kde mělo své stanoviště Ostrožsko, se zcela zaplnilo zvědavci při pěveckém vystoupení starostů a místostarostů nejen mikroregionu, ale i dalších obcí. Na pódiu nechyběl ani první muž uherskohradišťské radnice Květoslav Tichavský.

Mezi nejaktivnější zpěváky patřil starosta Hluku Jan Šimčík. Pronikavým hlasem diktoval tempo hitovek jako Nepi Jano, nepi vodu, Vínečko bílé či Zahrada Moravy. „Odjakživa jsem byl vychovávaný k folkloru. Nejdřív jsem tančil v krúžku, ve dvanácti jsem dostal od otce první noty na křídlovku. Naučil jsem se tedy pár stupnic a začal hrát v dechovce,“ popsal Šimčík svůj vztah k lidové muzice.
Dvacítka lokálních politiků však neimprovizovala, své vystoupení měli starostové nacvičené. „Uspořádali jsme zkoušku po zasedání správní rady mikroregionu v jedné novoveské vinotéce,“ prozradil Šimčík, který svůj pěvecký výkon podpořil Rulandou bílou ve výběru z hroznů od vinařství Zlomek a Vávra.

Na pódiu si pozoruhodně rozuměl se svým babickým kolegou Miloslavem Maňáskem. Ač Šimčík do své funkce kandidoval za ODS a Maňásek za KSČM. „To vůbec nevadí, my jsme kamarádi celou dobu, co starostujeme. On je dobrý člověk a rádi si proto spolu zazpíváme,“ dodal hlucký starosta.

Pod věží staré radnice zase voněla tučapská kulinářská specialita – kroupy s fazolí. „Recept je jednoduchý, ale v žádném případě ho neprozradíme. To je tajemství šéfkuchaře,“ smál se jeden z mužů v tučapských zástěrách, Luboš Hrobař. Ten společně s Pavlem Elisem a Františkem Fryštákem připravil pro procházející hladovce plný hrnec pochoutky. „Je v něm osm kilo fazolí, deset kilo krup a osm celých vepřových kolen. V Tučapech běžné jídlo jsme vařili včera a ještě i dnes od půl páté ráno,“ doplnil kuchař.

Obce z kraje pod Buchlovem se prezentovaly ve františkánském klášteře. Tupeskou keramiku tam předváděla vnučka zakladatele tohoto symbolu Slovácka Věra Marková. Ta maluje talířky a džbánky přímo v tupeském muzeu keramiky, v dílně výtvarníka Jiřího Kalabise. „Tvořím stále podle originálních vzorů mého dědečka Jaroslava Úředníčka, který s produkcí začal v roce 1914. V Tupesích pracují i někteří napodobitelé, mé výrobky ale poznáte podle vyraženého písmene T na zadní straně,“ poznamenala Marková, jež během života namalovala již tisíce kusů keramiky. „Dnes jde prodej velice dobře. Nakupují hlavně lidé ze Slovenska a Valašska,“ pochvalovala si malérečka z Tupes.