Na ni děti i dospělí přijímají od Petra Novotného alias abbého pozvání na akci s názvem Do pohádky a pak zase zpátky.
„Děti se dnes na tu pohádkovou cestu skanzenem proměňují v odborníky, protože pohádky znají lépe než já v roli mnicha. Cílem pohádkového putování opevněným hradiskem bylo nejenom si povídat o různých bajkách, ale najít také důvod proč vznikly a nějakou si povědět,“ přibližuje netradiční akci v archeoskanzenu abbé.
Důmyslný název Do pohádky a pak zase zpátky dává dětem, jejich rodičům a prarodičům, jak pěknou cestu archeoskanzenem si pro ně Petr Novotný v roli mnicha volí, jak nenásilnou formou zejména kluky a holky obohacuje. U tajemné studny jim vypráví o vodnících, nymfách - bytostem podobným našim pohádkovým vílám nebo rusalkám, o bludičkách, ale jak vůbec vznikl vodník.
Na cestě ke kovárně se malí i dospělí návštěvníci zastavují u slovanských bohů Svantovíta a Peruna, u nichž jim abbé o bozích povídá, ale také si děti vyzkouší, jak znají pranostiky, vážící se k zemědělskému roku. Jedna ze zastávek patří také paláci slovanského velmože a replice Metodějovy školy písemnictví, kde jim Petr Novotný vypráví o hrůzných děsech, kteří v noci rdousili děti Slovanů, brali jim peřiny nebo je vyhazovali z postelí. Škola písemnictví se mění v ateliér, v němž kluci holky kreslí pohádkové postavičky.
„Na pohádkové cestě se zastavujeme v pekárně na malou svačinu, při níž děti s chutí spořádaly buchty, které si s sebou z domova přinesly. Ve skanzenu jim jako malý bonus připravili vanilkové mléko. Dívaje se kolem sebe hladem rozhodně nikdo netrpí,“ míní Petr Novotný.
Vyvrcholením pohádkové cesty je ocenění nejlepších kreslířů. Ti si odnášejí permanentku (jeden dospělý a jedno dítě) ke vstupu do archeoskanzenu na příští sezonu. „Chlapci a děvčata perfektně reagovali na mé povídání a znali spoustu pranostik, pohádek a pohádkových postav,“ vysekne jim poklonu mnich v zelené sutaně, dlouhé až k jeho kotníkům.