Dvaadvacetiletý kovář Roman Churý z Tupes však umí udělat i klasické výrobky, jako jsou ploty, robustní postele nebo doslova umělecké lustry.

„Záleží taky na tom, jak mi to zrovna ten den jde, ale opravdu se dá říct, že podkovičky nebo otvíráky udělám i tři za hodinu,“ uvažuje mladý kovář, který se černému řemeslu věnuje už šest let. „Počítám k tomu však i roky, kdy jsem se ještě učil,“ upřesňuje Churý a vzpomíná přitom na svého mistra, který jej oboru učil.

Mladý kovář rád jezdí na jarmarky, trhy či akce, jako bylo i víkendové otvírání hradu Buchlova. Trpělivě tam dětem i dospělým vysvětluje, jak je třeba železo rozpálit ve výhni a jak správně kout. „Děcka si to rády vyzkouší, občas i nějaká ta zvědavá maminka,“ usmívá se tupeský rodák a zároveň přiznává, že kovařina je především jeho velký koníček. „Mám to řemeslo rád. Nevyděláte tím miliony, ale celkem to jde,“ tvrdí Churý, jehož velké hobby je i turistika a cykloturistika. „Zrovna nedávno jsme byli na výšlap v Chřibech. Já tu zdejší krajinu mám moc rád,“ říká.

Už osm let jezdí pravidelně i na nejslavnější kovářskou akci, která se koná na hradě Helfštýně nedaleko Lipníka nad Bečvou. „Je to takové kovářské setkání. Líbí se mi tam. Pojedu určitě i letos,“ plánuje.