Dlouholetý zkušební pilot Letu Kunovice František Srnec, rodák z Horního Němčí spatřil světlo světa před osmdesáti lety, 27. srpna 1936 a jeho cestu do oblak předznamenala o několik let později jedna nenápadná událost. Když mu jeho tatínek, jako malému klukovi koupil knížku od Ivana Kožeduba, Sloužím vlasti. Ruský hrdina v ní popisuje svůj život bojového letce za II. světové války. Sotva ji malý František jedním dechem přečte, už začíná pošilhávat po aeroplánech. Nakonec mu to vydrží celý život.

Ve svých šestnácti nastupuje do učiliště ve Slováckých strojírnách v Uherském Brodě, které jej má připravit na povolání strojního zámečníka. Shodou okolností však musí se vyučit ve Škodovce v Hradci Králové. Právě tam se poprvé dostává k létání, a to na větroních. „V předvečer prvního máje 1953 jsem měl své první sólo na větroni s označením Kunovický Pionýr a brzy na to jsem ovládl také motorová letadla," vzpomíná František Srnec na svou leteckou premiéru. Po škole začíná létat v místním aeroklubu a pracovat v Letu Kunovice. V roce 1955 zatouží po létaní ve stíhačkách, a proto se přihlásí do pilotní vojenské školy v Prostějově, kde si posléze ideálně rozumí také se strojem MIG 15. Po devíti letech jako vojenský stihač končí a v říjnu 1963 nastupuje zpět do Letu Kunovice, už ale na pozici zkušebního pilota. Osudným se mu v následujících třiceti letech stává letoun L410, jemuž společně s kolegy neřeknou jinak než Létající traktor. „Někdy mi bylo líto, v jakých podmínkách to letadlo muselo vydržet. Přistát se s ním dalo prakticky kdekoli, mělo pevný podvozek a dokonce jsme ho otestovali i v minus 58,5°C na Sibiři," listuje pamětí František Srnec. Během své kariéry v kunovické letecké továrně zvládá testovat celou řadu typů letadel, jako například větroně značky Blaník, letouny L 200 Morava, i Čmeláky, se kterým přeletěl až Bagdádu. „Vezli jsme tam tehdy tři prodané kusy. Vzpomínám si, že tenkrát ještě žádné GPS ani navigace nebyly a při cestě z Damašku se kolem nás rozprostíral samý písek," popisuje František Srnec své rozmanité zážitky.

Rád vzpomíná také na své letecké kolegy. Takzvaný „zvěřinec" zkušebních pilotů v Kunovicích ve složení Vlk, Svinka, Srnec, létal společně od roku 1963 čtrnáct let. „Kolega Vladimír Vlk v roce 1977 zahynul při zkušebním letu L-410UVP. V té době Let Kunovice vyráběl okolo 500 letadel ročně. „Každý stroj za sebou musel mít povinný, podle předpisů, zkušební let trvající minimálně devadesát minut, a tak bylo pořád co dělat. Delfínů se vyrobilo v Kunovicích celkem 1700 kusů a já mohu s hrdostí říct, že jsem jich 1050 zalétával, buď jako pilot nebo jako kopilot," pokračuje ve svém vyprávění František Srnec.

Jedním z hlavních obchodních partnerů Letu Kunovice byly tehdy arabské země a díky tomu se František Srnec dostal na velmi zajímavá místa. „V Tripolisu jsem se osobně potkal dokonce i s Muamarrem Kaddáfím, pokud to tedy nebyl jeden z jeho dvojníků, (úsměv). Přeletěl jsem tam s prvním Albatrosem L 39. Často jsem do arabských zemích létával s vojenskými letadly. Vezl jsem tam i Migy 15 a to byl u moci Saddám Husajn," dodává zkušený pilot. Nepracoval ale pouze pro Let Kunovice, společně se svým kamarádem Stanem Potočníkem létal například pro DHL. Z Lublaně vozil balíky do Norimberku, později do Bergáma.

František Srnec si rád připomíná i další letecké kolegy. „Libor Skála, Standa Sklenář, inženýr Skokan, Míra Sedláček starší a další. Kdybych chtěl vyjmenovat všechny, byli bychom tu do zítřka. Nicméně rád bych všechny, kteří jsou ještě mezi námi anebo i z té mladší generace, pozdravil. Například spolu se Sklenářem jsme poprvé zvedli letoun L 610, no a vidíte, dnes je první prototyp vystavený na sloupech v areálu REC Group ve Starém Městě. Vždycky, když jedu okolo, zamáčknu slzu. Bohužel se vyrobilo asi jen šest kusů tohoto typu," dodává.

Za svůj nejsilnější letecký zážitek považuje, když svého syna Miroslava pouštěl na první sólový let jako instruktor. Dnes je Miroslav pilotem letecké společnosti Emirates v Dubai a létá s Boeingem 777 pro více než 450 cestujících a František Srnec je náležitě pyšný, že má následovníka.

Ale jak sám říká, letectví dokáže také „kousat" a popisuje, jak měl při jednom cvičném letu namále. „V roce 1964 v Piešťanech na letišti mě při přeletu trefil holub a rozbil přední sklo kokpitu mého tryskáče L 29 i část palubní desky. Špatně jsem pak viděl – na jedno oko vůbec, a to jsem měl za sebou mechanika Františka Gajdoše. Naštěstí se mi podařilo přistát a až poté jsem s hrůzou zjistil že mi na zemi nefungoval motor. Měli jsme tenkrát opravdu pořádné štěstí," zmiňuje Srnec svoji dramatickou zkušenost.

Vzpomíná také na svoji nejdelší leteckou cestu. Bylo to s letounem L 410 a šlo o přelet Atlantiku. „Přidali jsme dvě nádrže, aby to letoun vůbec zvládl, to víte osm a půl hodiny samá voda, ale byla to zábava," usmívá se letecký matador. Za kniplem letadla navštívil téměř všechny kontinenty. „Nestihl jsem jen Austrálii, což mne trochu mrzí, pokud tedy nepočítám Antarktidu, ale tam se příliš nelétá," vypočítává. Atlantik s kunovickou Čtyřistadesítkou přeletěl celkem dvanáctkrát.

František Srnec je už sice nějaký čas v leteckém důchodu, ale kamarádi jej prý občas nechají proletět. Velkou radost udělal sobě i svým rodákům umístěním vyřazeného letounu MIG 19, jenž zdobí park jeho rodného Horního Němčí už od 16. srpna 1972. „Sehnal jsem ho díky kontaktům v armádě za pět litrů slivovice. Synovec Jirka ho vylepšil," pokyvuje Srnec hlavou.

Pozorně také sleduje situaci v nástupnické společnosti Letu Kunovice v Aircraftu Industries. „Ty problémy podniku jsou dány bohužel ekonomickou situací v kombinaci s potížemi sankcí Ruska a letectví ve světě vůbec," naznačuje svůj pohled. Štěstí provázelo Františka Srnce po celý jeho život. Se svojí ženou Marií prožil 56 let. Spolu vychovali syna Mirka a dceru Ivanu. Dnes je hrdým dědečkem tří vnoučat a pravnučky.

JANA JELÍNKOVÁ, PAVEL BOHUN