„Bývá to zajímavé. Průvod jde z vrchu a u nás je taková první zastávka, když třeba někdo potřebuje na toaletu. A samozřejmě že i víno teče, jen jsem to nechtěl zmiňovat hned v první větě, že se pije už od osmi," směje se Petr Vyhlíd. „Na pomoc tento víkend povoláváme celou rodinu. Hlavně na sobotní odpoledne a večer. A následný odpočinek? To k tomu tak nějak patří, ale nic výjimečného," krčí rameny.

Poté, co se program ve Vinohradské ulici stal nedílnou součástí Slavností vína, zaznamenal větší pohyb. „Je tu víc lidí, ale je to taky pestřejší. Program přiláká hlavně rodiče s dětmi. Nás, co tu máme sklepy, ale mrzí, že Vinohradská ulice vlastně žije jen jeden víkend v roce a jinak jsou sklepy většinou pozavírané. Dřív člověk kdykoliv přišel a mohl si sednout tam, tam nebo tam, podle chuti. Dnes to tak není. Bylo by třeba něco vymyslet. Protože podle mého názoru by měla Vinohradská ulice frčet celý rok, nejen na slavnosti vína," uzavírá Petr Vyhlíd.

Autor: Petra Kučerová