Jeho projekt má název Než zemřou.

„Když jsem se vrátil z Německa, neměl jsem žádný plán se nějak veřejně angažovat, nikdy jsem k tomu netíhnul. Ale po pěti letech v cizině člověk vnímá změny velice ostře, takže jsem viděl, jak za tak krátkou dobu město zošklivělo, jak ztrácí charisma a ducha, o kterém si myslím, že je mnoha místním velmi drahý. Pak jsem se doslechl o plánovaném kácení v nemocnici, ve Smetanových sadech. Zpráva o kácení u Moravy byla poslední kapka, to jsem už věděl, že musím něco udělat právě já,“ říká Petr Mores (na snímku).

Když se o kácení na břehu Moravy docela náhodou doslechl, hrklo v něm. „To přece nemůžou udělat, říkal jsem si. Copak se tam nebyli podívat? Copak neví, že ta alej je magické místo? Kolik takových alejí znáte, kde se vine ne silnice, ne cyklostezka, nýbrž opravdová pěší pěšinka alejí vzrostlých lip, a ještě k tomu u vody? Já jenom jednu, a to jsem prosím vášnivý chodec a lovec zákoutí,“ říká Petr Mores.

Rozeslal proto dotazy na několik příslušných míst, dokonce osobně navštívil i Povodí Moravy. Dozvěděl se ale, že „mravenec jako on“ má pramalou šanci zvrátit naplánovaný chod událostí.

Co tedy mohl udělat? Malovat. „Má-li to místo zmizet, ať nezmizí beze stopy. Kdyby ve městě žil Monet, Levitan nebo Overbeck, a jati starostí o osud malebného místa by chodili tito titáni do aleje malovat nádherné náladové krajiny, nemaloval bych, stačilo by mi dívat se. Ale vzhledem k tomu, že ve městě Levitana ani Overbecka nemáme, začal jsem malovat já,“ vysvětluje důvody svého projektu. Alej ke Kobylici si vybral, protože je to pro něj osobně důležité místo. „Mám odtamtud plno vzpomínek z dětsví, jezdili jsme se na Kobylicu koupat se i bruslit. Jeden z důvodů, proč jsem se vrátil z ciziny byl i ten, že jsem chtěl být „doma“, to jest tam, kde jsem vyrůstal, kde jsou moje vzpomínky, a když jsem se vrátil, zjistil jsem, že ty vzpomínky mně ničí evropské investice,“ dodává Mores.

Stromy zaznamenává ojedinělou technikou. „Maluju na malou dotykovou obrazovku. Dělám to na Nintendu, ale dá se to malovat stejně i na iPhonu, iPadu a podobně. Představte si, že máte Windowsovské Malování v telefonu a kreslíte prstem nebo perem přímo na obrazovku, to je celé,“ popisuje svou práci. A dodává: „Celá věc je i takový pokus ohledně toho, nakolik umění a osobní angažmá může zapůsobit na místní lidi, aby se o tyto věci začali zajímat.“

K úspěchu hradišťské aleje v soutěži o alej roku říká: „Novodvorská a hradišťská alej dostaly nejvíc hlasů, ale pro novodvorskou hlasovali lidi z nadšení, protože se o ni starají studenti, místní, hasiči a podobně. Zatímco pro hradišťskou ze zoufalství, právě kvůli kácení. Docela těm novodvorským závidím. Můj názor je, že pokud nechceme, aby z Hradiště bylo za pár let ohavné, holé, vybetonované místo bez parků, dětských hřišť a míst na procházky, je nejvyšší čas dát najevo nespokojenost. A to je taky důvod, proč se v tom angažuju.“

Petra Kučerová