„Cvičáky na Slovácku jsou. Většina lidí je ale navštěvuje z důvodů služebních účelů kvůli výcviku německých ovčáků či jiných bojových plemen. Když tam přijdou třeba děti s malými štěňaty, může jít skutečně o život,“ upozornila canisterapeutka Martina Junaštíková z Dolního Němčí.
S ní souhlasí i Soňa Ulmanová z Uherského Hradiště. „Prostředí běžných cvičáků nemám ráda a přijde mi stresující. Myslím, že podobně to vnímá spousta pejskařů. Každý nemusí chtít cvičit na nějaké přehnané úrovni. Mnozí si chtějí pejska pouze vychovat a naučit ho hlavně v klidu základním povelům či styku s jinými psy, které klasické cvičáky neumožňují,“ míní Ulmanová. Jednou z možností, jak prosadit vznik plochy pro pejskaře, může být založení spolku, nejlépe občanského sdružení. „Právě to jsme teď v Dolním Němčí vytvořili proto, abychom mohli pod oficiálním jménem požádat obec o prostor, kde by bylo možné se s dětmi i psy bezpečně scházet,“ dodala Junaštíková. Zájem o psí aktivity je podle ní mezi dětmi obrovský a zasloužil by si větší pozornost. „Hodně lidí si neuvědomuje, že opravdu nemáme kde být. U lesa psa neradi potkají myslivci a v obci lidem volně puštění psi vadí,“ vylíčila nelehkou situaci Junaštíková. Řada obecních zastupitelstev by projekty nových ploch pro výcvik podpořila. Vedení radnic mohou však v mnoha případech narazit na ekonomické či technické problémy. „U nás žádné cvičiště nemáme. Kdyby však někdo s podobným návrhem přišel, určitě bych to uvítal. Snaha obou stran ale může ztroskotat na nedostatku financí. Snadné nemusí být ani nalezení odpovídajícího pozemku,“ poznamenal slavkovský starosta Petr Vladovič.
Myšlenka na netradiční cvičiště není nesmyslná ani podle Markéty Hruškové, vedoucí staroměstského odboru správy majetku a životního prostředí. „Jakákoli podobná aktivita si zaslouží přinejmenším diskuzi. Klasické cvičiště opravdu nemusí například k nácviku na canisterapii vyhovovat. Spolek či sdružení pejskařů si musí ale hlavně určit svůj plán a pravidla,“ podotkla Hrušková.