Tři sta z nich pak mělo v těle vytvořeno protilátky na Aujeszkyho chorobu, která je při přenosu na psa smrtelně nebezpečná.

„O tom, že divočáci přenášejí podobný virus slyším poprvé. Mezi pejskaři je přitom venčení v lese, kdy psa pustí na volno, velmi oblíbené. Jednak krom lesů u nás nemáme ani žádné volnější prostranství bez lidí, jednak je tam i v létě pro psy příjemný chládek,“ vysvětlovala Staroměšťanka Kristýna Trnková, která podobné vycházky pravidelně absolvuje se svým psem Cedrikem. Informace o početném výskytu Aujeszkyho choroby ji proto nemile překvapila.

„Zvláště když si uvědomím, že na jaro letošního roku jsme malé divočáky se psy potkali. Naštěstí se nedostali do těsnějšího kontaktu,“ vzpomínala Kristýna Trnková.

Překvapený z vysokého počtu nakažených prasat byl i místopředseda okresního mysliveckého spolku Miloslav Bída.

„Když srovnáme data s ostatními okresy, tak je u nás výskyt viru jeden z nejvyšších. Nevím, jak si to vysvětlit, nicméně pejskařům doporučuji, aby si v lese své mazlíčky hlídali,“ krčil rameny.

Potvrzených úhynů psů na pseudovzteklinu je i přesto v České republice minimum.

Za minulý rok registrovala Státní veterinární správa celkově dvě nakažení.

„Majitelé psů by pak z preventivních důvodů neměli nechat pobíhat své psy v honitbách s možným výskytem divokých prasat. Při pohybu v lese či lovu je pak důležité zabránit kontaktu psů s divokými prasaty. Psi by se pak neměli dostat do styku s krví a vývrhy ani syrovým či nedostatečně upraveným masem divočáků,“ upřesnil za Státní veterinární správu (SVS) její ředitel Zbyněk Semerád.

Ohrožení navíc nejsou jenom psi, ale i další domácí zvířata.

„Prase je považováno za přirozeného hostitele a může tuto infekci přežít. Nákaza je přenosná na skot, ovce, kozy, psy, kočky, králíky i na volně žijící živočichy, u kterých vyvolává nesnesitelné svědění a končí vždy úhynem. Na člověka se nákaza nepřenáší,“ dodal mluvčí SVS Petr Majer.

Nebezpečnost Aujeszkyho choroby spočívá i v tom, že zatím není proti viru vyvinuta dostatečně účinná vakcína ani očkování.

Po nakažení virem umírají domácí zvířata zpravidla do 36 hodin a doprovodnými příznaky choroby jsou nadměrné svědění zvířete, slabost, křeče, neklid či skřípání zuby.

Někdy také dochází k obrně hltanu, kdy z tlamy nekontrolovaně vytékají sliny.