Bezděčka se totiž již před časem definitivně odstěhoval do Jihlavy, a tak výstava nazvaná Kouzlo koroze, která bude ve čtvrtek v 17 hodin zahájena v malém sále Slováckého muzea v Uherském Hradišti, je jeho rozloučením s městem, ve kterém žil dvacet let a které bylo svědkem mnoha jeho tvůrčích počinů.

Jako zoolog patřil přírodě a také v ní, zejména v Bílých Karpatech (řadu let pracoval na Správě CHKO Bílé Karpaty) trávil dlouhé chvíle pracovního i volného času při práci na entomologických projektech. O přírodě uměl zajímavě psát, z drobných populárně naučných glos ze zrodily jeho pohádkové příběhy vydané ve čtyřech knihách, jimiž přibližuje dětem svět přírody a nenásilným způsobem v nich buduje ekologické myšlení.

Bezděčkovo tvůrčí nazírání nalezlo uplatnění i ve fotografii. Výsledkem jeho okouzlení přírodou a deklarovaný amatérský přístup k technice fotografování jsou obrazy plné poezie, jimiž se snaží dotknout „duše krajiny“ (Krajiny z ruky). Nejen příroda sama, ale i výtvory člověka v ní provokují Bezděčku ke kreativnímu sdělení, ještě máme v dobré paměti výstavu Strašáci aneb Úpadek strašáctví nejen na Moravě, v niž zaznamenal projevy „lidové zdobnosti“ krajiny v podobě plašidel a strašáků ve vinohradech a na polích.

Další výstava fotografií a objektů Kouzlo koroze je jen dovršením této jeho cesty objevování světa a krajiny jako zdroje imaginace a poetických sdělení. Taková sdělení mohou nést i kovové trosky, nepotřebné a zbytečné. Bezděčka jim vdechuje nový život a nechává je na okamžik probudit k životu jako květy bizarní krásy stejně bizarního 3. tisíciletí.