Nutno podotknout, že pro mě šlo o záležitost poněkud speciální až pikantní. Honcem jsem se totiž měl stát poprvé v životě, a tak se mi o činnosti při takové akci honily v hlavě představy spíše obecné, tedy hodně nekonkrétní až mlhavé.

Je sobota 19. prosince, krátce po sedmé ráno, několik málo stupňů nad nulou a Zlámanec, na západním úpatí vrcholků Vizovické vrchoviny i jeho okolí, přikrývá hustá mlha.

„Tvoje boty jsou pro účastníka honu nevhodné, za půl hodiny bys v nich měl brčál, tady máš pořádné nepromokavé pohorky s goretexovou podšívkou, no a aby tě bylo vidět, obleč si na bundu tuto reflexní vestu," plním Oldovy poslední pokyny u něj doma v kuchyni.

Úkosem ode dveří sleduje mé dostrojování jeho strýc Mirek. Ten se najednou vytrácí na dvorek, odkud mi vzápětí přináší půl druhého metru dlouhou tyč bez kůry.

„Vidím, že nemáš žádnou hůl, vem si tedy tuto moji, je lísková, a když s ní nebudeš dělat blbosti, určitě ji nezlomíš. Vloni jsem s ní byl na honu já, teď poslouží tobě," podává mi Mirek nezbytného pomocníka, jehož kvality v následujících hodinách mnohokrát ocením.

Po příchodu na místo srazu účastníků honu a kávě na zahřátí, se stavíme do dvou řad. V jedné čtyřiadvacet střelců, členů mysliveckého sdružení Svárov – Zlámanec, spolu s jejich pozvanými kamarády z okolních i vzdálenějších mysliveckých organizací z Nedachlebic, Otrokovic, Starého Města, Velehradu, Salaše či Zlína.

Já stojím naproti nim mezi desetičlennou skupinou honců, včetně dvou děvčat. Některým střelcům i honcům se u nohy vrtí psí doprovod. Výčet chlupáčů je opravdu pestrý. Především ohaři mají bohaté zastoupení. Jsou mezi nimi tři výmarští, jeden malý müsterlandský, jeden maďarský, německý dlouhosrstý i německý krátkosrstý. Psí komando doplňují dlouhosrstý jezevčík a český fousek. Nástup poté zahajuje zvuk borlice.

„Všem účastníkům honu zakazuji konzumaci alkoholických nápojů. Kvůli nepřehlednému terénu dbejte opatrnosti. Lovit budeme bažanta kohouta a zajíce, včetně zákonem povolené škodné, tedy lišku a oba druhy kun. Na zajíce nestřílejte v žádném případě do leče, ale z leče ven. Ti, co půjdou v tlaku, ať na zajíce nestřílejí vůbec. Honci, buďte důrazní, je špatné počasí, zvěř se v houští drží, tak ať jí co nejvíc dostaneme ven. Střelci, ať máte rovné broky a lovu zdar," zahajuje hon předseda MS Svárov-Zlámanec Josef Hubáček, před tím, než se všemi vyráží na první leč do lokality Mladě.

„Hore, hore, hore, kšá, kšá, hore, hore, hore," ozývají se plašící výkřiky honců do klepotu jejich holí o stromy a štěkotu psů šmejdících v křoví i mezi planými trnkami. Ani teď kolem deváté se mlha pořád ne a ne zvednout a neustále prší z větví stromů. Je hnusně sychravo a ostny šlahounů pozvolna trhají mou reflexní vestu.

Najednou se z křáčí nedaleko mne ozývá podivný dusot a výkřiky: „Pozor, prasata! Prasata v leči!" To jsme vyplašili stádo zhruba desítky divočáků, které bleskově prchá v terénu směrem ke Svárovu.

Hon je v plném proudu, a zatímco se postupně stávám topografickým specialistou na zlámanecké okolí, nás čeká ještě dalších šest lečí. Konečně začínají padat první výstřely a vzápětí i bažanti a zajíci. Svůj podíl na tom má rovněž dvojice honkyň Mirka a Ivana, které s tamními myslivci vyrážejí na hony už druhým rokem.

„Beru to tak trochu jako přípravu na to, až si jednou myslivecké zkoušky udělám i já," prozrazuje Ivana.

Mezitím se snažíme propasírovat mlázím plným maliní a ostružiní v Kopánkách, Pánském, na Vaječné, či v Lipinách. Jednomu ze střelců se daří zasáhnout také vzácného bažanta královského. Toho začalo místní myslivecké sdružení chovat a vypouštět před třemi lety.

„Jednodenní kuřata odchováváme pod kvočnou a tu časem i s kuřaty přemístíme do honitby a necháme je v jejich přirozeném prostředí," vysvětluje jeden z jejich chovatelů a zároveň účastník honu Petr Kura.

Poslední leč nás čeká v lokalitě od Hamšíkovy chaty podél Zlámaneckého potoka k obci. Tam hon končí. Zpět do centra vesnice se vracíme po šesti hodinách pochodu terénem.

V té chvíli Oldova aplikace v mobilu hlásí, že jsme dnes ušli zhruba patnáct kilometrů. Každý z nich dokonale cítím v nohách a musím přiznat, že svého premiérového honu mám, jak se říká, až po stařečkovo, a to i při závěrečném zvuku borlice a pohledu na sedm střelených bažantů a tři zajíce.

Těšit se ale můžu z příjemného posezení u harmoniky a výborného pečeného divočáka, který je všem účastníkům honu odměnou za jejich snahu i příjemným gastronomickým pohlazením. Kromě dobře vychlazeného piva k němu bodne i slivovička, kterou si teď konečně můžeme připít. A co říct závěrem?

Jsem rád za to, že jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, jak to při honu funguje, i za to, že už je mi jasné, jaká pravidla je bezpodmínečně nutné dodržovat, aby při něm nedošlo k neštěstí. Tak tedy snad někdy příště zase lovu zdar!

Myslivecké sdružení Svárov-Zlámanec má18 členů, a obhospodařuje honitby na 900 hektarech půdy v okolí Svárova a Zlámance.

Související Při honu ve Zlámanci ulovili také bažanta královského