Pátek, pro kterého je horolezectví koníčkem už více než pětadvacet let, je neměl na nohou poprvé. „Vyzkoušel jsem Ötzky už před šesti lety vAlpách, kde bylo asi půl metru sněhu. Auž tehdy jsem si říkal, že bych vnich rád zdolal inějaký vyšší vrchol,“ zavzpomínal.

Ale teprve letos se ktomu skutečně odhodlal. „Můžu říct, že jsem se vtěchto botách cítil moc příjemně. Sice mi mrzly ruce, ale nohy jsem měl na rozdíl od ostatních pěkně vteple, což mi zbytek naší sedmičlenné výpravy myslím záviděl,“ míní Pátek.

Připustil, že vnich sice člověk nemá takovou stabilitu, ale vhorském terénu to prý není handicap. „Neměl jsem je na nohou po celou dobu. Chtěl jsem si je pošetřit, a proto je nazul až ve výšce 4600nad mořem. Anebyl jsem na boso, dal jsem si do nich tenké ponožky,“dodal.

Jelikož stoupal Pátek po ostrém lávovitém terénu, sedřel na pravé botě podrážku. „Doposud ani nestihly vyschnout, potřebovaly by zřejmě vyměnit seno, kterým jsou vycpané,“ domníváse.

Celkový výstup isestup na Kilimandžáro zabral jejich skupině šest dní. Kromě nevšedních zážitků si zvýpravy Pátek přivezl ipamátku na masajské kmeny– sošky zebenového dřeva či oděv, který nosí tamní obyvatelé na ramenou. „Konkrétní plány do budoucna zatím nemám. Nebráním se ale tomu, že bych Ötziho boty zase při nějakém výstupu nazul,“ prozradil.