„Já jí dávám do vínku krásu,“ řekla nejspíš ta první babka. „Já jí dávám do vínku trochu toho lidského štěstí,“ řekla ta druhá sudička. „A já ji přeju šikovné ruce,“ pověděla ta třetí nad kolébkou děvčátka. Pak se rozhlédly a spokojeně zmizely.

I uběhlo asi deset (možná méně, možná více) roků, maminka i babičky naučily Karlu háčkovat řetízková očka, plést i vyšívat. V průběhu času vyzkoušela různé rukodělné techniky, třeba ubrouskovou, pletení košíků z přírodního pedigu, tvorbu keramiky a mnoho dalších užitečných věcí.

„Přes ty zmíněném ruční práce jsem se před dvaceti lety dostala k tvorbě patchworku. Jde o speciální textilní metodu, kdy se sešívají malé různobarevné kousky látek, tak, aby tvořily geometrické vzory či obrazce,“ tak zní paní Altmanovou (46) podaný stručný popis patchworku, kterou šití baví a do zmíněné techniky se prostě zamilovala, propadla jí a nehodlá se jí vzdát. 

V galerii velehradského turistického centra jsou až do 20. března k vidění patchworková díla Karly Altmanové.
Kouzelná patchworková díla otevřela na Velehradě fašankové období

„Potkala jste nějaké spřízněné duše, které se také věnovaly šití patchworkových dílek?“ ptám se paní Karly.

„Před lety jsem se seznámila s Jitkou Chumchalovou, tehdejší šéfredaktorkou časopisu Švadlenka, který se věnoval tvorbě patchworku. Společně jsme napsaly knížku Patchwork pro každého, která je společně s několika publikovanými díly k vidění na mé premiérové výstavě patchworkových děl na Velehradě, nesoucí název Patchworkové hrátky,“ svěřuje se paní Karla, pro niž je šití patchworku koníček, který přerostl ve velkého koně.

V jejích šlépějích kráčí šestnáctiletá a jedenáctiletá dcera.

„Každá máme šicí stroj a občas na nich v odpoledních hodinách patchwork šijeme. Starší dcera si už ušila dvě deky, mladší zase nějaký polštářek. Některá svoje dílka ozdobily výšivkami,“ neskrývá paní Altmannová radost ze svých dcer, které oslovila tvorba patchworku.

Při nedělním rodinném programu v Galerii Slováckého muzea se děti se svými rodiči dozvěděli mnoho zajímavého o portrétu.
V Galerii Slováckého muzea neměli Zvídálkové na nudu čas

A co k ní potřebují?

„Nůžky, řezací kolečko, jehly pro ruční šití, šicí stroj, různobarevné nitě, špendlíky s hlavičkou, jedno nebo dvě pravítka a tužku. Nezbytná je řezací podložka, žehlička a žehlicí prkno,“ informuje paní Karla a dodá, že kdo úžasné tvorbě patchworku propadne, už se jí asi nevzdá.

„Patchworkové tvoření je něco, co chytne za srdce nejednu ženu, ale dokonce i muže. Bez látek při tvorbě patchworku se ale neobejde. Tvůrkyně by měla zvolit na horní vrstvu látky s různými motivy a stejné kvality. Protože při tvorbě patchworku se sešívají tři vrstvy látky, potřebuje patchworkářka ještě spodní a výplňovou zateplovací vrstvu, kterou může být třeba vatelín,“ vysvětlí Karla Altmannová.

Doplní, že stejně důležitým krokem je i ozdobné prošívání, quiltování, kterým celé dílo nejen drží pohromadě, ale také mu dodá hezkého zdobného efektu.