Pekař Martin Košut z Bílovic pracuje v topolské pekárně Topek. Aby mohl denně vyrobit stovky chlebů, které podnik distribuuje v širokém okolí, musí si zvyknout na hodně vysoké teploty. Zatímco normálně se v provozu pohybují kolem třicítky, minulý týden za extrémních veder se rtuť na teploměru u pecí vyšplhala až na padesát stupňů.

„Rozdíl je to veliký. Není problém za směnu vypít i tři 1,5litrové láhve vody. Konzumace pokud možno neslazených tekutin je základ," říká pekař, který navíc v horku musí kmitat. Těsto totiž kyne rychleji.

Vedení firmy se snaží své pracovníky chránit alespoň ventilátory a další vzduchotechnikou, pořídilo i výrobník sifonu. „Klimatizace sem ale zavést nejde, v tak obrovském prostoru by to bylo příliš složité," přiznává spolumajitel Topeku Bronislav Lapčík.

Klimatické extrémy však v pekárnách netrápí pouze jejich zaměstnance. Potíže jsou ve vedrech třeba i s chladnutím pečiva určeného k zabalení. Aby se v sáčku nezapařilo, musí ho personál nakrátko umisťovat do chladicích boxů nebo ho ovívat ventilátory.

„Chladicí jednotky se navíc každoročně v létě kazí. Motory, kompresory či ložiska musí jet nonstop, aby výrobky studené kuchyně zůstávaly stále v chladu. Opravy nás měsíčně stojí i šedesát tisíc," dodává Bronislav Lapčík, šéf pekárny, která denně vyprodukuje 50 tisíc rohlíků, 1500 chlebů a tisíce kusů dalšího pečiva.