„Příčina známa není, ale lípa skutečně usychá. Nyní je oplocená a její stav sledujeme, zaměřujeme se na životaschopné výhonky. Nejsilnější posléze přesadíme a stávající strom necháme skácet. Přesnější harmonogram ovšem sami nemáme, záleží na stavu stromu a jeho výhonků,“ sdělil Jiří Gračka z Arcibiskupství olomouckého.
Václava Řezáče lípa přežila
O lípu se až do své smrti před osmi lety denně staral zdravotně hendikepovaný klient Domova pro osoby se zdravotním postižením Velehrad-Vincentinum Václav Řezáč, původem z Dolních Bojanovic.
„Měl arcibiskupskou zahradu rád, a také proto lípu denně poctivě zaléval. Měl radost z toho, že se lípa drží,“ poznamenala vedoucí tamního Domova pro osoby se zdravotním postižením Milena Marečková. Pár let poté, co opatrovník lípy zemřel, se podle Mileny Marečkové začal strom rozštěpovat a do jeho kmene tak při dešti zatéká voda, což podle ní může být příčinou usychání lípy.
Arcibiskupství olomoucké nechalo na schnoucí strom vypracovat posudek. Pověřilo tím lesního inženýra a certifikovaného arboristu Štěpána Krieglera, jenž dřevinu loni v létě ohledal a dospěl k překvapivému závěru.
Strom je mrtev, tvrdí Štěpán Kriegler
„Bohužel musím konstatovat, že stav lípy je velmi špatný. Na základě architektury koruny je zjevné, že strom přirůstal velmi dobře. Jeho odumření je tak s pravděpodobností blížící se jistotě způsobeno negativním lidským zásahem,“ píše ve zprávě Štěpán Kriegler.
Jako nejpravděpodobnější se podle něj nabízí poškození stromů při stavební činnosti v jeho těsné blízkosti, například odbagrování kořenů, pojezd těžké techniky po kořenech, tepelné poškození, nebo úmyslné či neúmyslné otrávení dřeviny uniklým olejem nebo benzínem.
„Osobně se domnívám, že strom je již mrtev. Vedle lípy roste mladý stromek. Nejedná se ale o kořenový výmladek téhož jedince ale o semenáček z náletu. Je ovšem pravděpodobné, že je to semenáč z předmětné lípy,“ dodal Štěpán Kriegler.
Pokud by se nejednalo o takto symbolicky významný strom bylo by podle Krieglerových slov jeho skácení naprosto jednoznačné a jednoduché rozhodnutí. „Za této situace je nejjednodušší řešení strom pokácet a plůtek přesunout na mladý semenáč vedle, anebo papežskou lípu seřezat až k výmladkům a doufat, že obrazí,“ radí arborista s tím, aby byl mladý semenáč zatím ponechán v záloze.
Co se stavební činnosti na zahradě týká, tak k té v uplynulých letech údajně skutečně došlo. Vzhledem k terénním úpravám prostoru se tam pohybovala i mechanizace. Pátrat po viníkovi škody způsobené na symbolické dřevině by však bylo složité a těžko dokazatelné. Největším příslibem tak je mladý semenáč papežské lípy, jenž by v těsné blízkosti jejího místa mohl v příštích letech vyrůst.
